foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Teď jsem si fakt skvěle zahrál na škopek! Yeaaaah!
Trocha piva – uvolněnost a otevřenost
Nadrženost – agresivita a kreativita

motto: Mazeeeec..

Málem bych zapomněl zmínit veledůležité události pátku 20-05-2005! Na tomto dni bylo pozitivní a zárověň i trochu frustrující, že se zároveň pořádaly dvě život oslavující akcičky: Pozdní narozeniny jedné sličné mladé „žabičky“ poblíž Mlazic a Labe a pompezní oslavná pijatika štětských maturantů, kteří v týdnu úspěšně složili „zkoušku dospělosti“ ve Štětí – na Chloumku. Důležitou esencí obou akcí byla partička kamarádů, kteří ochotně či pod drobným nátlakem migrovali z jedné na druhou – to když byly všechny „děravé“ příležitosti rozebrány nebo působením alkoholu zpřítulněly natolik, že člověk až žasnul.

V případě první párty není ani tak o čem hovořit. Nálada výborná, buřty propečené, člověk potkal člověčenstvo, které již dlouho nespatřil, kytara ani nové tváře nechyběly. Zbytek probíhal podle osvědčeného scénáře lovu na Bobra: alkohol, rozesmát, přitulit, přivinout, líbat a nepustit. Někteří zůčastnění překvapili výběrem nových partnerů, jiní překvapili až v průběhu – rychlostí střídání partnerů. Co k tomu dodat: na malém městě nelze čekat velké divadlo, je jen trochu smutné, že párování zde přípomíná spíše cvičení z kombinatoriky. Když došlo pivo a pozornější z nás pochopili, že situace dospěla k bodu, kdy bude lepší nepřekážet, nastala chvilka přesunu z Mlazic na Chloumek.

Někteří z nás si přesun (pod záminkou návštěvy Díry) ulehčili a zavolali si taxi. Lenoši. My zdatnější (přesně dva) jsem si to štrádovali ostrým pochodovým tempem vstříc temné tmě a netušeným dobrodružstvím. Po dosažení cíle nás překvapilo nejen množství zeminy obsažené uvnitř naší obuvi (cesta napříč polem), ale i bujará zábava v kalební chatičce Zapomnění jednoho z čerstvých maturantů. Vzhledem k pokročilé noční hodině zarážející, ale fascinující zároveň. Nalezli jsme tam i naše líné spolucestovatele. Ano, ty kteří cestovali do Díry. Lháři. Pilo se, zpívalo se, tančilo se a i by se bývalo jedlo kdyby bývalo bylo co. Vynadal jsem bývalým studentům do flákačů, potřásli jsme si, poplácali se, opili se a slíbili mi, že příště budou dávat už pozor. Uff, to se mi ulevilo.

Každá párty má svůj konec a jelikož neradi uklízíme, vyrazili jsme opět ve dvou ve dvě ráno směr: domov, postel, peřina. S osobou mému srdci nejbližší, s osobou identického pohlaví – co do rozměrů netuším, poměření se oba zarytě bráníme. Po cestě se nestalo nic zásadního, jen jsem při rozhovoru s úžasem zjistil, že ho napadla stejně zvláštní myšlenka po cestě zpět jako mě po cestě tam, taktéž hnaná prostou lidskou zvědavostí: Jaké by to asi bylo dorazit tam se samopalem a..? Poradil mi, že si mám vylézt na vyvýšené místo a střílet na hlavy páč střílet do těl je kravina. Kulky se zastaví o vpředu stojící a ti za nimi vás následně zmasakrují.. To mě nenapadlo! Hlad jsme zahladili konzumací bagety, zakoupené u benzínky, u potoka. Poplácali se po ramenou a rozešli se k domovům. Stejně ho mám rád, kluka jednoho.

motto: Sranda musí bejt i kdyby na chleba nebylo..

Hm, dlouho až předlouho tomu co jsem naposledy něco zplodil.. Nebyl čas, nálada ni tvůrčí střevo. Vezmu bleskem minulý týden ‘bych nezapomněl co jsem tropil. Dozajista opomenu velkou kopu důležitých událostí i rozhovorů. Nu, ono se to postupně poskládá. Takže hurá, jdeme brouzdat omšelým memory-dumpem.
Upozornění: Všechny postavy vystupující v těchto příbězích mají identitu maskovanou fonetickou abecedou NATO.

Předminulý víkend se nesl ve znamení: „kašlu na všechno a žiju na plnej knédl“. Zodpovědně stráven v opojení alkoholu a objetí žen. Příjemné ba povznášející. Mluvím tedy spíše o těch ženách. Narozdíl od tohoto víkendu, který byl zase naopak spíše zákopnický a drobet pavoukoidní. Začíná mi z toho vycházet, že mívám haraburdí čili krámy ob týden.

13-05-2005: Vypadalo to nedobře, osamělý víkend na krku. Telefon. Zpěvák z kapely: „Hele, rushi, zkouška nebude. Se to nějak zamotalo, tak jí dáme za tejden, jo? Hele, a v kině dávaj nějakej dokument o Skinheadech, tak kdybys chtěl, tak doraž.“ Chtěl jsem, dorazil jsem a nelitoval. Úplně mi to změnilo pohled na věc. Připomnělo, že stejně jako slovo „hacker“ v dávných dobách zmanela něco úplně jiného než dnes, tak i příslušnost ke hnutí skinheads neměla kdysi dávno nádech fašismu ni násilí. Mnohem blíž měli skinheadi k reggae a punkáčům. Pak se to celý nějako zamotalo – přišla do toho politika a ultra-pravicové fašistické skupiny byly na světě. Zajímavý dokument. Bohužel už si nevybavuji přesný název, takže se nepodělím. Jak už to tak v pátek chodí, následuje rituální opláchnutí starostí uběhnuvšího týdne. Oplachovali jsme s Ženou #1 aka Charlie v Cihelně a to dosti důkladně. Návrat domů v časných ranních hodinách. Shodujeme se na 4am. Veselá záležitost.

14-05-2005: Procitnutí vedle Charlie. Ospalé dopoledne, remanentní magnetizace z předešlé noci ještě patrná a pravděpodobně i měřitelná. Dopoledne přešlo v odpoledne a s ním dorazila Žena #2 aka India. Vespolek jsme koukali na film Constantine. Byl jsem rád, že nejenom v mé hlavě se neustále mlela myšlenka „2B threesome || !2B threesome“. Nakonec nikdo nepřišel k úhoně. Když se ženy vytratily, rozhodl jsem se, že to tak nenechám a zavolal další ženě. Žena #3 aka Bravo hned v úvodu našeho telefonického dialogu prohlásila, že hodlá civět na hokej a pakliže s ní chci strávit pozdní odpoledne, večer, noc, musím to respektovat. Inu, nakonec to nebyla úplně nuda. Nalezl jsem ve sledování poletujícího puku zalíbení. Usnuli jsme, zaklesnuti, spánkem spravedlivých. Občas se sám sobě divím, že dokážu vedle těch sličných slečen a dam jen tak ležet a třeba je jen hladit a nechat se hladit. Pravda, člověku je občas těsněji, ale.. Ráno procházka do Hořína, rybářská soutěž – všude klid a mír. Neděle.

15-05-2005: Výlet na Harasov s Charlie. Příjemné popovídání na příjemném místě. Na kopečku v lese, povýšeni nad obyčejné starosti obyčejných smrtelníků jsme lkali na svůj nelehký osud, ‘boť v oblasti mezilidských vztahů vůči osobám opačného pohlaví je momentálně v podobné situaci. Vydařené bylo i smočení bosých nohou, přebodění vodopádku. Voda studenější avšak bosým nohám, které od minulého léta odvykly choditi bosy, lahodivá. Při návratu k vozidlu nám oběma v hlavách vytanula stejná myšlenka.. Vyloupnul se z toho moto-trip po Středočeském kraji s jediným cílem: HND (hlavně ne domů! -pozn. aut.). Po několika hodinovém putování od nikud nikam jsme ve Mšeně zkontrolovali dodržování hygienických norem v tamějším restauračním zařízení a zjistili, že finále MS v ledním hokeji nakonec dopadlo pro ČR ultra-výborně – to jest 3:0. Bylo zajímavé pozorovat opilé projevy radosti, zpěv naší hymny. Jo, tohle nám jde. Co Čech to hokejista. Málem bych zapomněl, že jsme někde na cestách narazili na ohradu se srnkami a hladili malého srnečka. Byl zvyklý. Vehementně žebral. Nic nedostal. Charlie mu voněla víc než já, ale i já si zadrbal. Ani jeden si už nemůžeme přesně vzpomenout, ale nejspíše jsme spolu skončili v posteli. Samozřejmě ve vší počestnosti – plním poslední dobou roli přenosného radiátoru pro osamělé ženy. Komentář od Charlie: „Zas’ tak přenosnej teda nejseš..“

Celý týden jsem prakticky proseděl u ústních maturit coby přísedící / zkoušející. Byla to legrace až na čtvrtek, kdy se mi povedlo ale hooodně moc zaspat. Znáte to: vzbudíte se, řeknete si „Ještě pět minut..“ a probudíte se za hodinu. Já se probudil za dvě – zvonícím telefonem. Naštěstí rychlý spolukolega z firmičky situaci zachránit a získal tak můj neutuchající obdiv. Víkend vynechám, nadávat můžu třeba zase příště.

motto: Carpe diem!

MaSON – Mělník and Surroundings Open Network. Velkolepý projekt několika kamarádů, který poskytl mnoha domácnostem tady u nás levný, dostupný a extrémně rychlý přístup na Internet. Nepřipojuje nás však jenom k Internetu, propojuje nás mezi sebou. Tvoří komunitní metropolitní síť. Je návykový, neumíme si bez něj už život představit. Někomu rozvrátil manželství, někdo dostal příležitost stát se pro-gamerem, jiný našel nové kamarády, další už nesedí doma sám. Někomu z něj šediví vlasy, nikdo nechápe jak je možné, že to funguje – bez výplat, bonusů, služebních aut a stravenek.

Je to naše dítě. Jsme na něj patřičně hrdí. Každý den se s ním mazlíme, packety ho hladíme a vískáme po drátech. Čas od času zazlobí a následuje políček v podobě restartu routeru, jindy je hodný a tak mu koupíme nové hračky, které do něj zapojíme. Fascinovaně sledujeme jak roste. Živelně. Sahá od Mlazic po Slovany, Chloumek, Borek.. Jednou bude všude.. Vychovávat ho dá práci.

Ráno jsem obvolal dvě společnosti, které se zabývají produkcí mikrovlných pojítek pro pásmo 10.6GHz. Zachtělo se mi systémového řešení naše blížícího se kapacitního problému. K závěrům se dostanu později. Následoval pěší výlet do mlazické základní školy, kde jsem měl prozkoumat možnosti integrace tohoto bodu do naší sítě. Všichni tam vypadali spokojeně a nadšeně souhlasili s naším plánem udělat ze školy přístupový bod pro Mlazice a v případě zájmu zdarma připojit školu k Internetu. Po zběžné rekognoskaci objektu jsem se odebral do města – Čajovna byla down. Moje původní domněnka byla, že zdechnul router tam. Ukázala se jako lichá. Problém by na druhé straně – router na Pivovaře. Jednalo se o banální závadu – z neznámých důvodů se zacyklil kernel při remountu disku z read-only na read-write. Následně jsme s kolegou bleskurychle přemístili jeden kus HP klávesnice s PS/2 konektorem ze skladu směrem k Čajovně – chyběla tam a Saša už z nás byl celej štajf, že si pořád půjčujeme jeho.

Myslel jsem si, že tím MaSON aktivity končí. Opět jsem se spletl. Sepsal jsem e-mail s poznatky z rozhovorů z rána, který vyvolal nečekaně bouřlivou diskuzi, která nám všem sežrala skorem celé odpoledne. Chtěl jsem ostatní přesvědčit, že by bylo do budoucna vhodné a výhodné zakoupit 2ks spoje o mocnosti 50Mbps o celkové ceně cca 450kKč. Hračky by se nasadily do dvou důležitých segmentů sítě – Sportovní a Pivovar. Zajišťovaly by rychlý peering mezi těmito největšími a dynamicky se rozvíjejícími segmenty a současně by zabezpečily bleskurychlý přístup na Internet. To vše s dostatečnou rezervou do budoucna. Asi si říkáte, že skorem půl milionu je celkem sousto, že? Přijde to nejlepší: druhá společnost – SVM Microwaves s.r.o. – by nám umožnila zakoupené zařízení bez navýšení splácet v průběhu 12ti měsíců. Po prodiskutovaném odpoledni se zdá, že v úvahu přichází zakoupit prozatím jedno pojítko časem a druhé časem. Nemusí pršet, hlavně když kape. Situace se nejspíš z důvodu nedostatku finančních prostředků provizorně vyřeší oblíbenou Ronjou a bude to.

V pozdním odpoledni jsem si dal schůzku s hlavou našeho ISP. Na pořadu debaty bylo řešení otázek jak do budoucna. Co chceme, co nechceme: že konektivita by měla bejt levnější páč teď platíme balík, že bychom rádi do budoucna měli vlastní zařízení k připojení na ten „tlustej drát“ z Prahy, že bychom teď rádi dali tu Ronju přímo na jejich bod (viz výše), že optika pod Mělník je věc realizovatelná a realizovaná, že by bylo lepší kdyby ten „drát“ z Prahy nebyl mikrovlnej, ale „sklo“ – to dá rozum – no a jak to celý navlíct, aby se vlk nažral a MaSON zůstal celej. Nezmínil jsem jemné detaily vyjednávání. Bylo to fajn. Tahle setkání jsou vždycky podnětná a přínosná.

Dost bylo pro dnešek tlachání. Jak sami vidíte, taková nezisková činnost polkne dost času, ale kdo by to nedělal, když se s tím tady pak může vytahovat, že?

Když jste neštastní, osamělí nebo frustrovaní,
vždycky si uvědomte, že jedno z nejkrásnějších
světel ve vašem životě je žárovka v lednici.