foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Poslední dobou trpím opět nepřekonatelným pocitem, že nic nestíhám. Valí se toho ze všech stran tolik, že by se z toho jeden zbláznil. No, možná i dva.. Ráno se mi nechce vstávat, chybí důvod. S prací rešení existuje: Jak člověk stárne, modifikuje svůj task-scheduler – viz priorita dogwash. Na pocit celkové zbytečnosti všeho počínání bohužel lék neznám. Třeba to taky časem přijde, ale obávám se, že v mém případě je to neostranitelná vada firmware.

Řešením by možná bylo pravidelně dobíjet baterky – všechno by najednou šlo lépe a radostněji. Člověk by si užil jaro, ale ono jaksi není s kým. Kamarádi jsou přece jen kamarádi – už se trochu okoukali a neustálá přítomnost mužského principu se brzy přejí. Ne že by s nimi tedy nebyla legrace, ale ženu by to chtělo: na výlety, cestování, rošťačiny, klukoviny i holkoviny. Ne tak ledajakou: tu Pravou! Když si člověk už už myslel, že ji našel, zjistil, že žil skoro třetinu života v náručí bludu, který se postupem času postupně rozplýval až se z ničeho nic rozplynul naposledy. No a úplně nejhorší na tom je, že si za to člověk může sám. On tomu věřil, pěstoval to v sobě, denně to tam vevnitř nosil a hýčkal, že? Sem tam tomu zasadil i nějakou tu smrtelnou ránu a koupil tomu nové botky. Njn.. Nicméně ve vztahu dvou lidí to je jaksi o dvou lidech, takže jistou dávku alibismu si s dovolením ponechám. Oblíbené: Co je příčina a co následek?

Medvěde Alčo, přiznávám že ne na všechny své činy jsem hrdý; mnohokrát jsem to pos*al a nechoval se vždycky úplně správně, ale jednu věc vím jistě: záleželo mi na Tobě jako na nikom jiném, miloval jsem Tě opravdu a upřímně a bláhově jsem si přál abys byla mojí ženou a matkou našich dětí..

Už je to skoro půl roku, jak dlouho bude ještě trvat než objevím někoho s kým se budeme cítit, že k sobě patříme? Že bych třeba příští jaro trávil namísto práce, klávesnice a hospody na nějakém půvabném místě a cítil zas’ ten krásný a nenahraditelný pocit, že na tomhle zatraceně velkym, studenym a za penězma se ženoucím světem nejsem sám? Budu si to přát asi pod Stromeček..

This entry was posted on Středa, Květen 4th, 2005 at 20:15 and is filed under Deník. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.