Lov na mamuta
Osmělil jsem se dnes natolik (Velkopopovický Kozel 10°; cca 8ks), že Vám budu vyprávět o svém pojetí dnešního lidského světa.. Pracovně jsem tomu dal název: Lov na mamuta®.
Kdysi v dávných dobách fungovalo liststvo tak – alespoň v této podobě nám to bylo sunuto do hlav učitelkami dějepisu; já osobně jsa příliš mlád než abych to zažil na vlastní koži – že Člověk dlouho polehával a když dostal hlad, investoval nemalé úsilí do zbudování mamuto-pasti. Doufal, že do ní uloví statného a řádně zmasilého jedince, kterého nato bez skrupulí jal se sežerati a nic mu nechybělo. Poté, co se zasytil, oddával se zaslouženému odpočinku. Ano, jistá paralela s naším dnešním životem tu je, ale zároveň cítíte správně, že veškeré souvislosti s dnešním fungováním věcí přesně v tomto okamžiku končí.
Mým názorem jest, že „moderní“ Homo Sapiens se vydává na lov mamuta až příliš často. Chtělo by se vykřiknout: On a daily basis! Neodpočíváme, každodenním bojem o peníze (mamuta) sami sebe vyčerpáváme, soutěžíme o to, kdo víc a kdo dřív. Kdo „urve“ více zákazníků? Kdo zvítězí v „konkurenčním boji“? Kdo více vydělá? Co vlastně skutečně potřebujeme? Má to smysl? Nemá.
Kolikrát jste v poslední době usínali pod nebem plným hvězd? Kolikrát jste ráno namísto vlaku, tramvaje, autobusu či metra slyšeli ptactvo pět? Kolikrát jste se kdy v poslední době cítili součástí přírody a ne umělého světa naší civilizace? Kolikrát já v posledním týdnu odbyl někoho otřepanou frází: „Promiň, na tohle teď nemám čas.. Moc práce..“
Mám pocit, že s dnešním tempem nám to nemůže dlouho vydržet. Kdo vyhraje? Touha po hmotných statcích nebo naše tisícileté kořeny? Příroda jest všemocná čarodějka.. Buďto sami sebe svým spěcho-stresem zahubíme, nebo se přizpůsobíme: Homo Extremus Discofilus Amfetaminus Rapidus?
motto: rush@earth.universe / # halt
This entry was posted on Pátek, Květen 6th, 2005 at 00:37 and is filed under Nezařazeno. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.