Segment found
Málem bych zapomněl zmínit veledůležité události pátku 20-05-2005! Na tomto dni bylo pozitivní a zárověň i trochu frustrující, že se zároveň pořádaly dvě život oslavující akcičky: Pozdní narozeniny jedné sličné mladé „žabičky“ poblíž Mlazic a Labe a pompezní oslavná pijatika štětských maturantů, kteří v týdnu úspěšně složili „zkoušku dospělosti“ ve Štětí – na Chloumku. Důležitou esencí obou akcí byla partička kamarádů, kteří ochotně či pod drobným nátlakem migrovali z jedné na druhou – to když byly všechny „děravé“ příležitosti rozebrány nebo působením alkoholu zpřítulněly natolik, že člověk až žasnul.
V případě první párty není ani tak o čem hovořit. Nálada výborná, buřty propečené, člověk potkal člověčenstvo, které již dlouho nespatřil, kytara ani nové tváře nechyběly. Zbytek probíhal podle osvědčeného scénáře lovu na Bobra: alkohol, rozesmát, přitulit, přivinout, líbat a nepustit. Někteří zůčastnění překvapili výběrem nových partnerů, jiní překvapili až v průběhu – rychlostí střídání partnerů. Co k tomu dodat: na malém městě nelze čekat velké divadlo, je jen trochu smutné, že párování zde přípomíná spíše cvičení z kombinatoriky. Když došlo pivo a pozornější z nás pochopili, že situace dospěla k bodu, kdy bude lepší nepřekážet, nastala chvilka přesunu z Mlazic na Chloumek.
Někteří z nás si přesun (pod záminkou návštěvy Díry) ulehčili a zavolali si taxi. Lenoši. My zdatnější (přesně dva) jsem si to štrádovali ostrým pochodovým tempem vstříc temné tmě a netušeným dobrodružstvím. Po dosažení cíle nás překvapilo nejen množství zeminy obsažené uvnitř naší obuvi (cesta napříč polem), ale i bujará zábava v kalební chatičce Zapomnění jednoho z čerstvých maturantů. Vzhledem k pokročilé noční hodině zarážející, ale fascinující zároveň. Nalezli jsme tam i naše líné spolucestovatele. Ano, ty kteří cestovali do Díry. Lháři. Pilo se, zpívalo se, tančilo se a i by se bývalo jedlo kdyby bývalo bylo co. Vynadal jsem bývalým studentům do flákačů, potřásli jsme si, poplácali se, opili se a slíbili mi, že příště budou dávat už pozor. Uff, to se mi ulevilo.
Každá párty má svůj konec a jelikož neradi uklízíme, vyrazili jsme opět ve dvou ve dvě ráno směr: domov, postel, peřina. S osobou mému srdci nejbližší, s osobou identického pohlaví – co do rozměrů netuším, poměření se oba zarytě bráníme. Po cestě se nestalo nic zásadního, jen jsem při rozhovoru s úžasem zjistil, že ho napadla stejně zvláštní myšlenka po cestě zpět jako mě po cestě tam, taktéž hnaná prostou lidskou zvědavostí: Jaké by to asi bylo dorazit tam se samopalem a..? Poradil mi, že si mám vylézt na vyvýšené místo a střílet na hlavy páč střílet do těl je kravina. Kulky se zastaví o vpředu stojící a ti za nimi vás následně zmasakrují.. To mě nenapadlo! Hlad jsme zahladili konzumací bagety, zakoupené u benzínky, u potoka. Poplácali se po ramenou a rozešli se k domovům. Stejně ho mám rád, kluka jednoho.
motto: Sranda musí bejt i kdyby na chleba nebylo..
This entry was posted on Úterý, Květen 24th, 2005 at 23:27 and is filed under Deník. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.