foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

V návalu kreativity jsem zplodil novou rubriku Feedback. Hodlám v ní citovat konverzace s ostatními humanoidy. Inkriminovaná osoba bude upozorněna SMSkou ve tvaru „You’ve been foobared!“. Vydání první souvisí se včerejším proplachováním trubek. Nebyl jsem v tom sám, proplachovali jsme paralelně – odděleni kilometry, spojeni GSM sítí. Podle toho to také dopadlo..

JP: Dobra hlaska, doplnujici filozofii „zaludem napred“: Nejlepsi vyjadrit pohledem horizontalni chtic.
rush: nebude ti vadit kdyz te vykradu? Pokusim se uvest zdroj..
rush: Hm, nechce se mi domu ani nikam jinam. Nic me tam netahne. Kecam, vecere?
JP: Jo, kdyz uz si narazil na tu veceri.. omlouvam se za monotematicnost, ale dalsi muj oblibeny vyrok: „Laska prochazi zaludem.“
rush: Jasne, to hrdlo semotamo porouci zpetny chod..
rush: Hm, nevidel jsem uz ‘k’.. Stane se.. Nicmene zpetny chod platny v obou pripadech..
JP: Nejak nechapu, co si mam predstavit jako „zpetny chod zaludem“ protoze vsechny moznosti, co me napadaj, sou dost bolestivy

Nakonec se včera spánek nekonal. Pracoval jsem durch die Nacht abych vymetl „kostlivce“ – projekt, který jsem v úkolfrontě (task-queue by asi znělo lépe, že?) tak dlouho posouval a odkládal hlouběji a dál, že se zákazník neudržel a pyskoval. Chodily mi e-maily se subjekty jako: „urgence“, „konečný výsledek?“, … Ukázalo se, že to nakonec nebyla taková trága jakou jsem očekával. Prostě jsem se naštval, zkáznil a zadaný úkol zdolal i bez lana, skob a cepínu. Práce přes noc: ticho, tma, klid a uchulibá hudba. Pak už jen zhurta mlátit do klávesnice, sochat, tvořit, brousit, drátovat, tvarovat, lepit, dolaďovat.. až je dílo dokonáno. Přijde nasazení do ostrého provozu – nezbývá než poslat fakturu a nabyté peníze utopit v hypotéce a takhle pořád dokola, dokolečka.

Noc jsem přečkal v celku a v klidu – necítil jsem únavu, cihla na plynu až za mnou rodící se kód poplandával. Když se probudila maminka, podivovala se proč nespím jako to dělávají ostatní lidé. Ta potřeba se nedá vysvětlit. Čas od času to miluju a nedokážu si to odepřít. Ze života sovy. Mám tyhle extremní sessions prostě v krvi – moje přirozenost. Dotažení do zdárného konce mi způsobuje pocity radosti. Problém nekončících nekonečných věcí: Udržet se v motivovaném stavu. Když se zahryznu a nic mne nevyrušuje, koncentrátor nepovolí do cílové rovinky. A navíc se mi líbí ten haluškoidní stav, když člověk dlouho nespí. Později přes den v těch polomrákotách a mikrospáncích plavu společností a cítím se vysoko nad věcí. Rebelie proti zaběhnutému systému. Různorodost a neopakovatelnost dnů. A i ta tmavá soustředěná samota má něco do sebe. Lov na mamuta.

Před sedmou jsem s bratrem posnídal.. guláš – dal jsem si do něj celou cibuli. Samozřejmě rozkrájenou na kostičky. Cibuli já rád.. Zasycen, vklouznul jsem do postýlky a shlédnul dokument s názvem „WTC – Anatomy of the collapse“. Přibližně dvakrát mi ztěžkla víka a s hlomozem zaklapla, ale jak naschvál mi vždycky nějaký dobrák zavolal a víka rozpáčil. Spalovač mrtvol se mi strefil do psychedelické nálady na výbornou. Bohužel jsem ho jen rozkoukal, neboť lehce okolo jedenácté jsme vyrazili na bowling do Ludmily. Z pěti her jsem dvakrát vyhrál, což mi udělalo radost. Cítil jsem se nezničitelně. Squash, celonoční intelektuální dřina, před sprchou za 15min diagnostikovaný a vyřešený problém s jedním file-serverem u zákazníka, bowling, odpolední šichta v Šikulovi.. a tak když jsem to všechno zapíchnul, šel jsem na jedno.

Říká se, že na světě existuje pár ušislyšných lží. Za všechny uvedu: „Jdeme na jedno..“ No jo, jako vždycky se to drobet protáhlo. Krevní skupina G10. Přetížení 12 – 13G. Nutno podotknout, že to bylo zaseknutí plodné. Filozofická moudra a postřehy ze mě padaly jako na běžícím pásu. Nu slyšte sami!

Těžko naladit moje vysílání, aplikuji frequence hopping.
Neexistuje cíl, pouze sinusoidní bloumání okolo rozpálené kaše se studenými lžičkami.
Muži mají pivostesk, ženy trpí pyjosteskem.
Ženy jsou nedeterministický systém.
Tězko se unmountnout z lůna chlastu. Device is busy.

Jsme ti kdož jsme, protože se měníme, nebo se jenom odkrýváme? Tím mám na mysli zda-li všechno v nás bylo dopředu vypáleno do ROMky a postupem času to pouze vyvěrá k povrchu – vědomí. Nebo máme firmware ve FlashROM a můžeme se za běhu měnit, reprogramovat, diassemblovat a debuggovat? Až na všechno vydělám, budu na Šumavě objímat stromy a s Becherovkou v kapse všechno pochopím. Hawk.

motto: Je lepší žít život obyčejně neobyčejný nebo neobyčejně obyčejný?

Nechce se mi spát, jsem nabuzen. Squash byl maso, ale zjevně jsem to flákal, neboť jako unavovadlo to nezafungovalo. A to jsme po squashi byli ještě opravovat náš hlavní MaSON router prak.mason.czf. Správně tušíte, že TLD .czf je z Internetu jaksi nepřístupná, to protože CZFree.net má toho času slabý politický vliv. Zpátky k železu: Zadřel se ventilátor, udržující PSU chladnou hlavou, výsledkem čehož byl mrtvolný křemíkovo-plastový zápach v serverovně. Dej mu, pane Zero-One, nehynoucí slávu a zasloužený odpočinek. Bleskově jsme tedy provedli výměnu, vysvlékli ho od zbytečné čelní masky a přidali další větrofuk. S modlitbou na rtech stiskli tlačítko. Router si radostně pípnul a pak líně nabootoval. Internetovod zprůchodněn.

Hot news

• moje bývalá studentka mi vyznala lásku – cítil jsem se zaskočen a překvapen
• ten samý večer jsem se zbláznil do tří slečen po sobě – á 20ti minutový peak a přešlo to
• platonicky jsem se zamiloval do Rachel a poslal jí letní pusu jen tak – zatím to nepřešlo
• Asian Dub Foundation: Tank – z dubu slast

Glosář
TLD – Top Level Domain – .cz, .com, .org, …
CZFree.net – česká sekta k aktivnímu potěru Žlutokněžníků
PSU – Power Supply Unit – škatulka, přetvářející zvlněný zásuvkový elektrický proud v elektrický proud rovný, kterým se krmí počítač

motto: Hey hombre! We watch your warhead!

Uměle snižovat entropii (rozuměj: uklízet) bývá nezábavné, pracné a bolestivé. Aby ne když celý vesmír směřuje přesně opačným směrem. Někdy však člověk při této činnosti objeví věci, které považoval za nenávratně ztracené. A přesně tohle se mi stalo. Takové náhodné nálezy někdy zabolí i více než uklízení samo. Pointu máme za sebou, let’s talk ’bout details..

Je tomu zhruba rok a tři měsíce co jsem v Santiago de Chile dostal od kamarádky placičku španělské kapely La oreja de Van Gogh. To proto, že jsem se do ní v Chile zamiloval.. tedy do skladby Rosas. Takový pěkné čitelný španělský popík. Sladké, nenásilné a zvukově svůdné – zpěv. Ke stažení zde a kdo by si chtěl navíc začít pozpěvovat, nalezne text třeba zde. Nasdílení vzpomínek a pocitů – bez svolení interpreta a RIAA. Může se stát, že mě za to zavřou. Krást se nemá!

Poslouchal jsem ji dokola snad stokrát. Znovu a znovu. Málem mi vehnala slzy do očí. Bylo mi tam dobře. Dva měsíce bez běžných starostí, bez sexu (fakt!), bez hypotéky (tu jsem zaplatil v předstihu), bez práce (tu jsem hodil za hlavu), bez domova, beze stresu. Chodily mi zamilované SMSky od A, poznával jsem nové lidi, učil se nové jazyky, pozoroval s úžasem nové věci a zažíval nově intenzivní pocit svobody. Viva la América Sur! Obrazová dokumentace tuto.

Nemůžu se ubránit pocitu, že mne maminka vylodila na nesprávné planetě, do nesprávného vesmíru. Nic nefunguje jak bych si představoval a když začnu mít něco rád, přijdu o to. Fakt divný místo. Ubíjející. Těch dlouhých sedm let s A se okolo prohnalo jako stádo rozzuřených býků, jako když koukáte z okna jedoucího vlaku. Napáchalo to ve mně zřejmě více škod a nepořádků než jsem si vůbec ochoten připustit. Chybí mi. Strašně moc. Nesnesitelně, bolestivě, moooc. Byla to nejdůležitější co jsem znal. Byla všechno co jsem měl. Teď je to v hajzlu. Buřt na to, už bych ji stejně nevěřil. Vůbec nic. Důvěra vyčerpaná. Prostě došla. Mimozemské civilizace, kde jste? Kde jste když Vás člověk potřebuje? Ok, dám si ještě jeden Pangalaktický megacloumák a v tichém zoufalství budu vyčkávat stopa. Potřebuju zachránit..

Ne, nemám depku. Už jsem si zvyknul s tímhle žít. Je mi vlastně fajn. Večer jedeme na squash. Těším se, že se pěkně zapotím a vyženu duchy z hlavy. Sportem k duševní stabilitě!

motto: 42