Barevná Ostrava
Poté, co jsem přežil pracovně-hektický čtvrtek, ten po návratu z KVarů, ten samý před odjezdem do Ostravy, jsme v pátek něco málo po poledni nasedli se Sašou do vozidla a vydali se na Moravu (lépe směr Slezsko) na Colours of Ostrava (8.7. – 10.7.2005). Ani jeden z nás netušil, že nás čeká sedm a půl hodinová cesta, při které se nestane ale _vůbec_ nic zajímavého. Samozřejmě nepočítám-li dvě vypité láhve Kofoly a deset přeposlouchaných CD rozličných žánrů. Vlastně to byla i velká výhoda. Se Sašou jsem se příliš neznali a cestou se vlastně prvně trochu víc poznávali. Cesta nazpět trvala „jen“ šest a půl hodiny a byla podobně akční, ovšem sycená Asian Dub Foundation. Domů jsme se, tuším, vrátili něco kolem třetí ráno.
Formulář na objednávku počasí jsme nejspíše vyplnili chybně, neboť celou cestu lilo jako z konve a situce se neměla zlepšit ani po zbytek víkendu. A taky se nezlepšila. Pravda, někdy se nám nebesa snažila vyjít vstříc, udělat radost a ve svém mokrém snažení drobet polevila, ale za chvilku jakoby zapomněla a počala zkrápět nanovo, s nesníženou intenzitou. Nenechali jsme se nalomit ni podlomit a když jsme večer dorazili, vybavili se lístky a svlažili hrdla Ostravarem, šli jsme provést recon celého prostoru. Při obchůzce vyšlo najevo, že nemá cenu stavět stan, neboť stanové městečko by lépe posloužilo coby aréna pro zápasy v blátě než prostor k přenocování. Spali jsme tedy ve Fabii a ten, kdož má tuto zkušenost za sebou, bude souhlasit, že to jde skutečně velmi ztuha. Nicméně jsme tuto obět na oltář festivalu položili a víc to neřešili. Další noc jsme však raději spočinuli v bahnitém tent-town.
K Ostravě mám silný citový vztah. Zvláště pak k Porubě, kde jsme kdysi dávno s jedním kamarádem strávili hezké chvíle, nocovali před kolibou, koupali se na Hlučíně a pěšmo došli přes noc z Ostravy do Opavy. Pochází z tama i jedna kamarádka, na kterou jsem natrefil v cyberspace a kterou toho času vídám jednou za „uherák“. Psali jsme si spolu staré dobré analogové dopisy. Kolik je to let? Šest? Sedm? Docela to letí.. Coby obdivovatel jazyka českého, chovám též úctu k tamní mluvě. Líbí se mi zvuk jejich projevu. Je to vítaná změna oproti naší Středočeské výslovnosti. Přijde mi to dost sexy.. Radost mi nezapomněla přivodit ani „La Ex“, to když si na mne v sobotní podvečer vzpomněla a napsala mi srdceryvnou SMSku. Ze služebního mobilu. Opil jsem. Musel jsem se opít. Nasralo mě to a rozstřelilo zároveň. Tak moc, že jsem ztratil peněženku s platební kartou a rozličnými doklady. Ztratil jsem se v tom velkém městě, opilý, smutný, zničený, zhrzený.. Našel jsem se a dorazil do stanu. Dodalo mi to sílu a nejspíš dolomilo poslední žbrdlinku. Vraťme se zpět k festivalu a kapelám, které nám deštivé dny zpříjemňovaly a blažily naše sluchová ústrojí.
The Klezmatics (USA)
Zagar (Maďarsko)
Enzo Avitabile & Bottari (Itálie)
Čechomor & Farlanders (Česká republika)
Trans-Global Underground (Velká Británie)
Gaia Mesiah (Česká republika)
Čankišou (Česká republika)
Traband (Česká republika)
Cocotte Minutte (Česká republika)
Děda Mládek Illegal Band (Česká republika)
Monkey Business (Česká republika)
Asian Dub Foundation (Velká Británie)
Víc názvů dohromady nedám, porůznu jsem povlávali a některé bandy slyšeli jen na půl ucha. Občas jsme to taky pěkně flákali a odskočili si na Ostravar, do Stodolní, na bagetu na míru, … Velké díky za tuto akci patří právě Sašovi, který mne na ni upozornil. Máme společnou lásku: Asian Dub Foundation. Jejich nové album Tank prostě žeru a nedá se s tím nic dělat. Sašo, díkys. Byl jsi super společníkem!
This entry was posted on Sobota, Červenec 23rd, 2005 at 17:03 and is filed under Deník. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.