foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Jaká malá, drobná až nicotná událost může změnit člověku život.. Na odpočinek se mi odporoučelo čerpadlo od vodního chlazení u stolního počítadla. Dlouho nespokojeně pomrukovalo, úpělo, sýpalo a jinými akustickými prostředky dávalo všanc bezmeznou nelibost nad svou pracovní náplní. Teď se zadřelo dočista a je po ptákách. Následkem této už tak dostatečně neradostné události jsem odsouzen k lopotivé prsto-dřině s notebookem na stolečku v obýváku, neboť naše rodina dalších vhodných stolů ni prostor nemaje. Pohroužen v činnost pracovní, plním mimoděk funkci krevní konzervy pro lačný a po krvi prahnoucí odporný létající hmyz. Celý den se tu totiž „zplnaokna“ větrá a večer si každý ještě pěkně rozsvítí.. Ta banda nezvedenců (komáři) musí tušit, že k práci je třeba koncentrace a o to vytrvaleji a intenzivněji mne bodá po celém těle a drze mi bzučí kol pixly na inteligenci. Jaká je má radost, když se mi zdaří vzájemně nejednoznačně zobrazit jednoho z těch bastardů z 3D do 2D, se slovy nedá popsat. V duchu si sadisticky užívám představ, kde prim hrají od tělíčka oddělené sosáčky, nožičky a křidélka. Z neznámých příčin nemůžu poslední dny spát sám se sebou ve své vlastní posteli ve svém vlastním pokojíčku. Namísto toho skládávám svou tělesnou schránku na Nepříliš-Rovný™ gauč v transfůzní stanici. Nezbývá než věřit, že ani zítra ráno se neprobudím dočista „vypitej“ či „vysátej“.

pozn. aut.: V době psaní tohoto příspěvku si několik sosačů přivodilo smrtelný úraz přeletem mezi rychle se přibližujícími dlaněmi.

Poslední měsíc je z pracovního hlediska fakticky lahůdka: Asi před 14ti dny se mi konečně podařilo dovyjednat server-housing (nejen) pro FreeFoto.cz – včetně nových serverů! Dotlačit majitele a poskytovatele k vzájemně výhodné dohodě zabralo cca dva měsíce. Mašinky i dráty jsou to věru pěkné a nadupané a já pevně věřím, že postačí alespoň na rok. Ty staré už drobet nedostačují tempu vývoje českého Internetu a jeho hltavým navštěvníkům. Nejsem si jist, že by přežily zářijovou špičku. Celý ten kolos je nutno od základu přeprogramovat, pročistit a přesunout. Databáze bobtná každým dnem raketovým tempem, po disku se válí nepotřebné soubory; koule s bordelem se valí neúprosně ze svahu a nabaluje na sebe další a další sajrajt.. (Já tam ten bordel neudělal!) Jakákoli operace pak vyžaduje více a více paměti, výpočetního výkonu, .. a kdo se v té změti bajtů má, suckra, vyznat..? No, v podstatě jsem starou verzi zahodil a celé to teď prodělává intenzivní remake. Výsledkem je téměř žádný spánek, neustálá práce, ale na pivo se prostě čas vždycky najde.. Ani snad nemá cenu zmiňovat, že do toho se sem tam připlete i zhola jiná práce (Šikula, Amateri.cz, RajSmichu.cz, …), z čehož už skutečně bývám „na palici“. Druhá radost je appzka pro Libimseti.cz, ale to je zatím tajemství. Bude to pěkné! Těšte se! Rád bych to všechno dokončil do září, neboť pak mám v úmyslu se věnovat navrátivší se ženě.

motto: Pšouku, pojď už na to pivo!

Jste v Praze. Půlnoc odbila a tma už dávno pohltila svět. Ujel Vám poslední autobus. Okolo se potulují podivná noční stvoření, Matička Stověžatá se pozvolna ukládá ke spánku. Váš kamarád se vrátí domů s řezivem a všichni svolní řidiči popili. Nemáte kde hlavu složit ni transport do peřin. Jste odkázáni sami na sebe. Mozek pracuje o překot. Řešení existuje jediné: Dojít 42km do tepla pelechu.

Je 00:03 20. srpna 2005, když CPU zavelí: VPŘED! Na nejdelší cestu za poslední rok; možná dva. Kdysi jsem ušel 55km na jeden zátah v Krkonoších, takže tohle by mělo jít. Mělo by to sakra jít! Zhluboka dýchat, uklidnit se. Bude dost času přemýšlet, dost času. Noční ticho rušené světly reflektorů. Monotónost kroků. Pravidelný rytmus chůze. Pozvolna přichází trans. Dojídám kuřecí bagetu. Za hodinu budu za městem. Na vozovce rušno, vůz stíhá vůz. Kam to všichni jedou? Do uší proudí ADF – Tank.. Levá, pravá, levá, pravá, …

Posouvá mne vidina vanilkového shake-u v Mekáči: Zavřeno?!? I’m _not_ lovin’ it. I’m gonna hate it! Fuck da corporate world.. Bořanovice. Líbeznice. Semtex. Zelený ice-tea.. Bylo na čase doplnit tekutiny. Pot se řine z pórů. Tělo pracuje. Robot krájí tmu; přivírá oči před oslňující září pohyblivých plechových krabiček. Levá, pravá, levá, pravá, …

V dáli napravo Neratovice. Hlavou proletí vzpomínky na dávnou noční cestu z Nera na MK. Kolik je to vlastně let? Bylo to vůbec v tomhle životě? Sensory nehlásí únavu ani mechanické opotřebení pohonu. Mlha se líně převaluje po polích, lukách a přetéká přes silnici. Všudypřítomní motoroví narušitelé nočního klidu soupeří kdo se zabije dřív. Levá, pravá, levá, pravá, …

Tma, mlha, rovinka.. Štěpán? Hurá! Semtex.. You carry on because you must.. Levá, pravá, levá, pravá, …

Kilometr vpředu zastavuje auto, zajíždí do krajnice. Zhasíná. Ruka se svírá v pěst. Adrenalin dodá na zuřivosti. Ten masivní kolos v pohybu teď už nic nezastaví.. 500m. 300m. 20m. 10m. Oslnivá záře, zvuk motoru. Plechovka se odlepuje od svodidel a postupně mizí daleko za zády.. Pěst povoluje. Levá, pravá, levá, pravá, …

Cedule: Mělník. OMFG! I’m almost home! Benzina. Kamikadze. Levá, pravá, levá, pravá, …

Statistika
Vzdálenost: cca 42km
Čas potřebný k překonání: 6hodin 3minuty
Průměrná přepravní rychlost: 7km/hod
Počet přestávek na močení: 2
Zápas se stolicí: 1
Náklady: 238,- Kč
Palivo: kuřecí bageta, 1,5l ice-tea, 2x Semtex, 1x Kamikadze

motto: Už aby se žena vrátila..

Čelákovice se včerejšího dne staly dějištěm setkání odbojářských skupin CZela.net, KlFree.net, Neranet.info a samozřejmě MaSON. Ta naše dorazila v počtu nejhojnějším – jednak jsme elita v paření a druhak máme prostě dobře našlápnuto.. Asi by Vás zajímalo co se na takové akci děje, že? Samopaly, granáty a tanky jsme nechali doma a tak se: hltala rezavá voda, ládovalo maso do žaludku, zvesela skákal a klopil panák, hrál ping-pong (ten mi moc nešel), vyměňovaly zkušenosti a salvy smíchu. Tekuté občerstvení bylo out-sourcováno; masité zajistili domácí. Za drobnou úplatu tak člověk mohl pozřít vepřový či kuřecí steak, klobásu nebo špíz. Je fajn konečně osobně poznat spolubojovníky z okolních free-netů, snovat s nimi plány do budoucna.. Akci přijela ozdobit i Božská Helena. Glottis je šťastný muž!

Cestu tam jsem absolvoval (s bratrem a jeho kamarádkou) na šlapacím dopravním prostředku. Bratr vynašel pěknou cestu; jenom to drobet drncalo (už chápu kterak se cítí dělník po celodenní šichtě se sbíječkou). Cestu zpět jsem zdolal v noci. Polklo to pět hodin. Zastavil jsem se na Probošťáku na koncertě Olympic Revival (asi hráli i něco jiného, ale v době mé přítomnosti Olympic dominoval..). Bylo to tak kolem druhé ráno. Lidstvo tančilo. Inu, a v Tišicích jsem píchnul – pak už to nešlo tak zlehka. Prasklá duše podklouzla a následovala tvrdá asfaltová konfrontace se zemským povrchem. Napůl jsem to vykryl, ale koleno se mi zachránit nezdařilo. Krvácejíc, tlačil jsem ten vrak směrem k domovu. Vzpomněl na knihu „Cvičení s alkoholem“ a tiše trpěl. Znovu se mi potvrdilo, že pevná vůle je základem úspěchu. Výsledkem „indiánského běhu“ nasednout-popojet-sesednout-tlačit-nasednout-… je vyhřezlá duše a zmasakrovaný plášť. To má za to, mrška jedna.