foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Yuf! Yuf! I’m back! Posledně jsem to zapíchnul těsně před Vinobraním, že? A dál pak už jen ticho.. tichoučko.. S dovolením bych to svedl na fakt, že jsem byl střídavě strháván pracovním procesem do víru Internetu a odtud citlivě vyjímán a vkládán do lůna Ženina. Pojďme tedy odrolovat ruličku s časem do současna.. Všechny semelem.. držkoklopým buldozerem..!

rush@earth:~# cat /var/log/life/*

16-09-05: V pátek jsme se střídavě povalovali doma a oddávali se činnostem, které v jednom nejsou ani zdaleka tak zábavné jako ve dvou.. ve třech.. ve dvou.. Teamové hry. Sobota – Opakování, matka Vilnosti. Pozdní odpoledne a my vyrazili do společnosti více či méně opilých kamarádů. Správně! Vinobraní! Ten čas, kdy burčák zalil Mělník svou opojnou tekutostí. Idle-time s Márou v Díře. Čekali jsme na ohňostroj (letos byl tedy takový slabší!?) a vystoupení Pražského Výběru (to slabší rozhodně nebylo – zvučil Tetřev Hlušec a tak repráky v křeči sténaly a posluchačům tekla krev z uší).

19-09-05: Při cestě na autobus do Prahy za námi psová radostně vyběhla dírou v plotě a následovala nás až na sídliště Pivovar, kde se při přecházení zapomněla rozhlédnout a skončila rovnou pod vozem Škoda Felicia bílé barvy. Do okolí se rozletělo žalostné kníkání a zahlédl jsem až závěrečné salto vzad. Krev na rukách – psí stres – veterinář – injekci proti infekci – domácí kurýrování. Týpek nejel rychle a pes měl štěstí: Pomlácená a odřená, přežila. Irča jela odpoledne domů sama.

Zbytek týdne jsem strávil upravováním a dokončováním Wočka pro Libimseti.cz. Práce to byla urputná a místy jsem myslel, že vyskočím z kůže. Vypadá to, že to neumí do pěti počítat, ale vevnitř je to krásný! Kéž by tak VCL byla thread-safe! První release se nesetkal s přílišným úspěchem: Zapracoval Murphyho zákon a tak uživatelé briskně objevili bug, který mi zůstal skryt. Bugfix, vylepšení pár věcí a .. a release! Za první den 2000+ stažení. Hah! Vlastně ještě jedna veliká věc toho týdne: horečnaté dokončování FF & FV. Miliony mini-úkonů nezmiňujíc.

24-09-05: Bylo září, ventilace čas! Celý den jsme strávili v Lužci na paint-ballovém hřišti TwoTowers. Industriální prostor. Skvělý zážitek! Maso jako praso! Irču jsem nakonec zpracoval, aby se k nám přidala. Chlapci z MaSONu ji nešetřili, byť byla jediným zástupcem něžného pohlaví v té testosteronem vřející válečné vřavě, a tak si odnesla dvě větší jelítka – po jednom na každém stehně. Buhehe..

26-09-05: Doma husto a při čtyřech členech rodiny přelidněno. Dopracováno. Sbalit báglík s notebookem a hurá do Práglu za ženou. Autobus 22:10.

27-09-05: Malujeme kuchyni! Strhat staré tapety byla legrace, která nadělala řádný nepořádek a prostor se mávnutím namočené štětky a následným ošpachtlováním proměnil v místnost holobytu -srdce homelessovo by radostně pleslo. K večeru (!!) když bylo strháno, zaštukoval jsem největší díry a Irča primalexovala. To aby bílá bílá byla..

28-09-05: Na všech frontách klid a mír. Noční hlídka v Letňanech s Irčou, Pšoukem, Bondem a Hujakem. Jestli zrovinka nemáte na co skočit do kina, jděte na tohle. Sic akční film, však neotřelé vizuální zpracování a ani panové Zápletka a Děj nejsou marní. Ruský film zabodoval!

29-09-05: Škola a následně 13 hodin spánku.

30-09-05: Škola a následně kdo ví?

Dosti bylo deníčkování! Ba že.

motto: Ženy, už máte svého Slováka?

Jak tomu tak bývá, začalo to opět nevinně. Pět Kofolek a první pifko. Jasně, dopiju pátý a frčim dom. Ve dvě ráno jsem se tam konečně dostal. Řízek namísto ukolébavky a slabé čtyři hodinky spánku před výletem do Štětí. Počestnou spolunocležnici mi dělala Catchy, která rovněž vyřešila logistický problém, týkající se transportu mých Kofolou zhmožděných tělesných ostatků do postele. Ráno jsem se našel celkem ready, byť to bylo ráno náročnější ostatních..

Kámoš měl teskno. Crew mé krve (jops, taky kompy) se souží, páč ho opustila žena – moje sestra. Probrali jsme (ostatně jako vždy) zhola všechno a trochu jsem mu vyčetl, že málo naslouchá. Kontroval, že je málo poslouchán a tak jsem dál dělal trpělivou vrbu. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že měl umělecké ambice, které zhatily až přijímací zkoušky a od těch dob že se specializuje na křemík. Mám toho kluka rád a jsem přešťasten, že ho znám. Vyprávěl a vyprávěl o ségře a já nabyl dojmu, že už jsem ten příběh někde slyšel. I s těma nesmyslnejma argumentama ženského proti-kusu. Blokace druhé strany. Neuděláš nic. Jo, znělo to jako bych vyprávěl já. Shodli jsme se, že ženy dokáží být neuvěřitelně nevděčné a pokud si něco pamatují, jsou to jenom průsery a špatnosti. Nikdy pozitivní věci. Dosti však globalizace; třeba Irča taková (zatím?) není! Řekl jsem mu, že má být rád, že z toho vyváznul vcelku brzy, neboť kde nic není, tam ani Smrt nebere a že tu díru do hlavy by jí tam dřív nebo později vyhučela jiná osoba. Zapomněl jsem zmínit nejdůležitější: Odstěhovala se od něj, vrátila se k nám domů a na konci měsíce přesídlí k mojí bejvalce. Legrace, což? Bude bydlet s člověkem, kterého ještě před rokem či dvěma nemohla ani vystát! Bude bydlet s člověkem, který jí dle vzoru svého propláchl hlavu a nalil tam „správno“.. Nehněvejme se na ně, ony nevědí co činí. Nemají ve svém světě dostatek světla, jasu ni kontrastu. Zajímavé je, že se mnou sestra něco přes rok nemluvila, neboť jsem jí posledně dal trochu na hubu – ten psychickej teror už nešel ustát. Musím přiznat, že teď se snaží a celkem je s ní řeč. Ale i tak mi tam něco trochu smrdí. Nějako se nemůžu ubránit pocitu, že důvodem jsou spíše statky materiální, než-li harmonický vztah s bratrem. Čas ukáže.

Dneska přijede Irča na Mk – půjdeme na Vinobraní a protáhnu jí po oblíbených místečkách své rodné vísky.. Těšivost!

motto: Každej problém je jenom převlečená příležitost!

Zvoník budí, oči pálí, hlava nevěří.. Čtvrtek. Ach bože! „Tohle budou náročná rána“, bleskne mi hlavou. 15. září mi začal školní rok. Je třeba se jít věnovat ušlechtilé práci – vzdělávání národa. Rozdávat know-how, rady, být zábavným a nenudným. V 05:41 to zní jako hloupý vtip. Nahat vzklouzávám do ranního urychlovače částic a života vůbec. Horká sprcha ve mně zvolna budí tělesné i duševní funkce. Při čištění zubů jsem nabootován. Obléknout, zbaštit polovic marhulového „půlkiláčka“ a šup šup na bus do Štětí. Snad ten školní rok zase nějak ustojím..

motto: Ráno moudřejší večera.

- What is your name, girl?
- Carmen.
- What?
- Carmen.
- That’s very unusual name. Who gave it to you?
- I gave it myself. I like cars and men, so I’m Carmen. And what is your name?
- Beerfuck.

Nádhera! Sedím v obýváku, snažím se vytvářet hodnoty, když tu do místnosti vtrhne sestra, popadne flintu a krátkým výstřelem zapne bednu – VyVolení. Ach ouha. Akvárko je tu! Bez vody, rybiček, vzduchování a čerpadla. Plné lidí a k prasknutí nadité slogany: „Lepší zůstanou!“ a „Reality show, která nezná bratra.“ (tenhle obsahuje alespoň žďibec vtipu). Nabízí se zamyšlení: Pokud jsou Rodinná pouta naší pravidelnou dávkou emocí, čím jsou potom VyVolení? Pravidelná dávka voayerismu? Hurá, televize vypnutá.

Inu, co se nám událo: Jistě se ve světě opět přihodilo mnoho zlého, však my, vyvolení mělničtí, jsme strávili příjemnou sobotu, ne? V zajetí zlatavého moku, s písní na rtech a s nástroji v údech se totiž konal v pořadí již čtvrtý SOSfest. Oficiální informace se dozvíte na webu, já se zaměřím na subjektivno. Měl bych se prvně trošičku pokárat, neboť jsem letos šetřil na úplatku za krásné počasí. Nebo že by administrativní chyba? Zatoulaný formulář? Letos chcalo jako z konve a ani slza nad rozbryndaným mlékem pranic nepomohla. Mé bezmezné díky patří zejména všem těm, kdož ni přes nepřízeň počasí neopustili areál a se slunečníky Gambrinus nad hlavami se nohami pocachtávali v louži pod pódiem. A nejen tam. Přiznávám, jednu chvíli jsem měl chuť to zabalit, ale jsem zpětně velmi rád, že jsem tak neučinil, neboť bychom fanynky ochudili o _úžasný_ koncert naší kutálky. No, samozřejmě že nejen naší, no.. Se zvětšujícím se časovým offsetem, získávám na dojmu, že se to stejně povedlo a počasí pouze dopomohlo provést selekci mezi těmi, kdo chodí na SOSfest z lásky a těmi, pro které je to pouhá společenská póza, která se s první dešťovou kapkou rozpustí jako pára nad hrncem. Fotečky jsou k nalezení na stránkách „Ze života hmyzu„.

V neděli jsem se sebral (vypudilo mne Country Rádio a přelidněnost naší domácnosti) a odkvačil nach Prag. Správně! Za Irčou! Zůstali jsme spolu až do úterního odpoledne, kdy odjela na chatičku za tatíkem a já se odebral pracovat. Už je po desáté, takže dostatečně tma, aby nebyly vidět červenající se uši, tudíž.. a zbytek si už domyslíte sami! Mám totiž přísný zákaz zveřejňovat _jakékoli_ informace, jinak bych dostal vynadáno jako psovi. Snad se nebude přespříliš hněvat, když napráskám, že je s ní sranda až na kost (i v posteli), že má _úžasnej_ zad^H^H prodloužená záda, že sex s ní je slovama naprosto nepopsatelnej (a že jsem výřečnej!), že i bez sexu je skvělý s ní trávit čas a že neumí hrát „Mlejn“, což si vynahrazuje mým rozmazem ve hře „Člověče, nezlob se!“.

btw: Včera mne daviiee ukecal, takže: Hlasujte smysluplně a hlavně zadarmo! Hlasujte pro rushe!

motto:

<?php
$moudra = array('pršet'=>'kape', 'stát'=>'pevně visí');
foreach($moudra as $nemusi=>$staci)
  echo sprintf('Nemusí %s, stačí když %s.', $nemusi, $staci);
?>