foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

.. a ten den přece přišel a já se dočkal.. Poslední týden, čtrnáct dnů srpna jsem už ani nedoufal. Prázdnota zaplnila duši. Futrál na člověka vysedával osaměle po nocích, marně se snažíc ukrýt za deklem notebooku a svitem eLCýDý před bzučivým peklem. Když se čas nachýlil, z posledních sil jsem v zájmu harmonické domácnosti zahodil svůj dlouho neholený obličej a vyměnil ho za zbrusu nový – oholený aka „Dětská prdýlka“. Rovněž návštěva holiče dopomohla k transformaci „Lesního muže“ v „Teenagera“. Vyneslo mi to posměch kamarádů, ale ti některé věci zkrátka nedokáží správně docenit, že?

Tím velkým dnem bylo 2. září léta páně 2k5. Od 06:32 jsem nedočkavě přešlapoval před halou Ruzyňského letiště, zevloval po hale, okukoval tabuli „Arrivals“, snažil se číst Reflex a hlavně neusnout. Poslední jmenované činilo mi nějvětší problémy, neboť jsem spal necelé dvě hodinky a vlastně celý týden to nebylo o mnoho lepší. Hlavou se mi honili manželé Strach a Obava Kdo-To-Přijde. Toho času jsme se znali přesně jeden den, čtyři piva a polévku v KarlVarech, jeden koncert, dvě noci, 67 e-mailů a 2108 ICQ zpráv. Vrátila se.. Opálená a rozzářená se zprudka vynořila z davu a zazemnila mne: „Ahój, méďóó!“ (úsměv a pusa)..

Obavy se rozplynuly při cestě k domovu. Možná i dřív. Možná jsem vůbec žádný nikdy neměl. Ospalý den a dlouhá noc. V sobotu „Karlík a továrna na čokoládu“: Megapsychedelická záležitost. Pifko a pokec. Dlouhá noc. Dalšího dne cesta na chatičku daleko až předaleko od civilizace a tam zodpovědný poflak. Sběr lesních plodů houbovitého charakteru, společné vaření (já v zácviku, ale pracuju na tom!) a chatičkářské práce typu: tu odkrojit pár větví, támhle vysekat žlábek v dlaždičkách, onde požezat něco dřeva. Jinak samozřejmě hodně večeřet, válet se, hladit se, líbat, mačkat, masírovat a.. atd.

Domácí práce máme rozdělený jasně: Vyhrál jsem mytí nádobí a počítám, že na mne ještě čeká chození s košem. Vůbec mi to nevadí. Našel jsem v tom zalíbení. Ba že! Jestli na týhle ženský něco vážně zbožňuju, je to fakt, že o spoustě věcí není třeba sáhodlouze hovořit. Prostě fungujou. Hodinový debaty stějně nikdy nikam nevedou. Navíc máme rádi snad úplně stejný věci. Jsem zvědavej na další dny soužití. Napnut jako tětiva, šle či inkvizicí torturovaný jedinec.

Bonus
Lanové centrum – doporučuji navštívit, neboť je to übercool. Pozor na klouby! Zprasil jsem si tam rameno. Fotodokumentace zde.
palmOne Treo 600 – jestli ještě nemáte, utíkejte koupit. Nebo rovnou 650ku! Mockrát mi v tom kraji dobrou-noc-přejících-lišek zachránila kejhák. SSH na tom není nejpohodlnější, ale daj’ se s tím dělat divy.

No, děti! Hurá na kutě! Nějakou tu vyprávěnku si necháme zase na příště.. Jo! A tu autoškolu za dva měsíce fakt nedám. Dneska třetí „áčko“. Samostudium rulez.

motto: I bez motta se dá v klidu usnout..

This entry was posted on Pátek, Září 9th, 2005 at 03:08 and is filed under Deník. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.