foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Jak tomu tak bývá, začalo to opět nevinně. Pět Kofolek a první pifko. Jasně, dopiju pátý a frčim dom. Ve dvě ráno jsem se tam konečně dostal. Řízek namísto ukolébavky a slabé čtyři hodinky spánku před výletem do Štětí. Počestnou spolunocležnici mi dělala Catchy, která rovněž vyřešila logistický problém, týkající se transportu mých Kofolou zhmožděných tělesných ostatků do postele. Ráno jsem se našel celkem ready, byť to bylo ráno náročnější ostatních..

Kámoš měl teskno. Crew mé krve (jops, taky kompy) se souží, páč ho opustila žena – moje sestra. Probrali jsme (ostatně jako vždy) zhola všechno a trochu jsem mu vyčetl, že málo naslouchá. Kontroval, že je málo poslouchán a tak jsem dál dělal trpělivou vrbu. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že měl umělecké ambice, které zhatily až přijímací zkoušky a od těch dob že se specializuje na křemík. Mám toho kluka rád a jsem přešťasten, že ho znám. Vyprávěl a vyprávěl o ségře a já nabyl dojmu, že už jsem ten příběh někde slyšel. I s těma nesmyslnejma argumentama ženského proti-kusu. Blokace druhé strany. Neuděláš nic. Jo, znělo to jako bych vyprávěl já. Shodli jsme se, že ženy dokáží být neuvěřitelně nevděčné a pokud si něco pamatují, jsou to jenom průsery a špatnosti. Nikdy pozitivní věci. Dosti však globalizace; třeba Irča taková (zatím?) není! Řekl jsem mu, že má být rád, že z toho vyváznul vcelku brzy, neboť kde nic není, tam ani Smrt nebere a že tu díru do hlavy by jí tam dřív nebo později vyhučela jiná osoba. Zapomněl jsem zmínit nejdůležitější: Odstěhovala se od něj, vrátila se k nám domů a na konci měsíce přesídlí k mojí bejvalce. Legrace, což? Bude bydlet s člověkem, kterého ještě před rokem či dvěma nemohla ani vystát! Bude bydlet s člověkem, který jí dle vzoru svého propláchl hlavu a nalil tam „správno“.. Nehněvejme se na ně, ony nevědí co činí. Nemají ve svém světě dostatek světla, jasu ni kontrastu. Zajímavé je, že se mnou sestra něco přes rok nemluvila, neboť jsem jí posledně dal trochu na hubu – ten psychickej teror už nešel ustát. Musím přiznat, že teď se snaží a celkem je s ní řeč. Ale i tak mi tam něco trochu smrdí. Nějako se nemůžu ubránit pocitu, že důvodem jsou spíše statky materiální, než-li harmonický vztah s bratrem. Čas ukáže.

Dneska přijede Irča na Mk – půjdeme na Vinobraní a protáhnu jí po oblíbených místečkách své rodné vísky.. Těšivost!

motto: Každej problém je jenom převlečená příležitost!

This entry was posted on Pátek, Září 16th, 2005 at 12:01 and is filed under Deník. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.