foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Večerní ponor do světa podmanivých, barevných a psychedelických tónů alba Lyckantropen Themes norské formace Ulver. V křesle v ponču z Bolívie, s notebookem na stole, šátrám v paměti, co se událo od poslední myšlenkové ejakulace. Cítím únavu. Tu opravdovou zimní. Tu temnou a těžkou. Prsty se líně plazí po klávesnici. Listopad je náročný měsíc. No vlastně to má své kořeny už v říjnu. Na počátku byl hroutící se server, na konci já – vysátej jako.. no, vysavačem..

Už už to vypadalo, že bude chvíli klid. A chvíli byl. Mohl být suckra delší.. Vyšší instance si mne zjevně oblíbila a se škodolibou radostí mi provádí roztodivnosti právě ve chvílích nejnevhodnějších. Pomneme se, abychom nezapomněli, co onehdá pravil monsieur Glottis I.

Server jsem zakoupil nový – druhý tento rok, celkově třetí – a přesunul na něj řádnou porci zátěže. Poslední týdny byly vůbec ve znamení nových mašinek: Webový a image server pro projekt Libimseti.cz a jako třešnička na dortík ten můj zbrusu nový plechový svalnatý krasavec. První Intel do rodiny. Mám rád AMD pro technologické inovace a invenci; raději než špatně navržené vysokofrekvenční sporáky. Ale změna je život.

Pak nám onemocněla babička. Vypadalo to dost bídně, ale babička je generál, takže se alespoň vylízala z nejhoršího. Vzali jsme si ji i přes její odpor k nám domů. Radikální přestavba bytu: Když jsem se vrátil z Prahy, měl jsem problémy najít ledničku. Mamka bydlí v obýváku a tím je odzvoněno mému občasnému nocování v této místnosti. Zkušebna morfovala v mámin šatník a občasnou ložnici. Ale kapela se tam pořád vejde. V mém pokojíku se zhmotnila hromada kompů – ze šatní skříně. Změna je život.

Minul týden a já se dozvěděl, že máma má nalomenou kost. Klandr & Kolo & Koleno. Tento rok již druhý incident, kde Hauptrollen spielen meine Mutti und das Fahrrad. Začátkem roku vykloubené a teď nalomené. ASHOK by zvolal: Nádhera. Výsledek: Babička zpátky v nemocnici, máma na lůžku. Naštěstí doma. Podávám mikiny, vařím čaje, ředím mošt.. Pořád se něco děje. Babička vždycky říkávala: Alles ist nicht so einfach. Damn, it’s true.

Minulý pátek jsem se opět dopustil začátečnické chyby: Na dvě piva a trochu toho pelyňku jsem si dal tak tři prásky jakéhosi OEM modelu. Plavně jsem se dopravil k domovu; oděvní částice „El Bunda y El Kalhota“ posloužily stejně jako pytlík na čaj – bez nich bych se zcela jistě rozsypal. Takhle zle mi nebylo od poslední začátečnické chyby. Obsah trávicího traktu jsem s hlasitě projevenou nevolí odeslal kanalizačním systémem do čističky odpadních vod. Jsem rád, že jsem to přežil. A proto: xlast XOR huleni!

Žirafa: Nemas fetovat hipizacky sracky,budes po nich jenom vymastenej:-). Mimochodem jsem tam cekal jako curo..Az z toho mam kocku jak prdel,uz nikdy nepiju,jenom pyju

A taky si musím trochu posmutnit nad platební morálkou většiny klientů. Zásluhou (nejen) našich mocipánů není podnikání v ČR žádná prdel. Kreténi.

A v servisním středisku Aceru mi sdělili, že pokud chci reklamovat disk, musím poslat celý notebook. Pošetilci. Tomuhle se říká péče o zákazníka? Doufám, že to spraví nasranej dopis.

Mezi veselejší záležitosti patří jednodenní návštěva Kroměříže s Irčou. Psala přílohu pro LN o projektu „Zdravá města“. Tak jsem se rozhodl, že všechno chvíli počká a jel s ní – nelitoval jsem! Zapomněli jsme si doma fotoaparát, tudíž obrazovou dokumentaci naleznete zde. To město se mi zamlouvalo pro svojí architekturu. Toliko pěkných staveb na jednom místě! Prostorné a majestátné. Krmením labutí a kachniček v zámeckém parčíku: Lahoda pro duši. Rozhodně doporučuji k návštěvě. V autobuse cestou zpátky udělala Irča něco, o čem nesmím mluvit veřejně, protože bych jinak dostal vynadáno jako psovi.

Epilog
Nom, jinak jsem oholenej nahoře i dole, takže vypadám jako 16ti letej pornoherec. Irča si to pochvaluje (dole) a nadává, že to píchá (nahoře). Toho času se snažim natlačit MacOS X pro x86 do svýho Miláška. Jde to ztuha, neboť bootování z DVD je mu cizí. Život je tvrdej. Ke shlédnutí doporučuji film Štěstí. Naopak Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště mi přišel jako slabší odvar Nudy v Brně.

motto: Zima nepřeje velkým myšlenkám.

This entry was posted on Čtvrtek, Listopad 17th, 2005 at 01:23 and is filed under Deník, Interna. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.