foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Nemožno odkládati v nekonečno a tak ta chvíle přece přišla. Na následujících řádcích se v pokoře a míru zdravé uleželosti ohlédnu do zpětného zrcátka, zašátrám v paměti a pokusím se o neobjektivní (vpravdě ryze subjektivní) zhodnocení uplynulých 365 dní – tedy ~31536000 proběhnuvších sekund svého života. Převedeno na mikroměřítko, působí tento čas monstrózním dojmem. Všichni však tušíme, jak toto zdání klame a že počet nul útěchu neposkytne (správně tušíte hlubší myšlénku). Jen namátkou: znamená to 730 krát provedenou zubní hygienu (v ideálním případě), +/- 51 kocovin (auu!), při frekvenci 3x týdně též ~122 soulože (v nejideálnějším případě), což při průměrné délce soulože 30min a frekvenci 1 strk/s penisem délky 15cm dává 65,7 ročně nastrkaných kilometrů (příliš mechanické)..

Počátek loňska, jehož předchůdce odplavila láhev růžového vína neznámé značky, kterážto byla vybrána někdejší slepě milovanou polovičkou, počal se v duchu oddychovém, byv mou osobou tráven v Paříži. Chuť (láhve) průměrně uspokojivá (s pradivným ocasem); netušíc pranijakou souvislost ni chystané nástrahy samotného Strůjce. Řečeno slovy bratra otce Cyrila Metoděje: Ano, příznivý vítr. To je to, co si každý z nás ve svém životě přeje. Ale co to je příznivý vítr? A co to je vítr nepříznivý? Často děkujeme osudu, že nás zavál správným směrem, ale pak přijde chvíle prozření a my zjišťujeme, že vítr, který se nám zdál příznivý, byl naopak nepříznivý. (Afrika, Cimrman – pozn. aut.) A tak jsem konečně prozřel a zjistil, že celou dobu močím proti větru. Vztah to byl pro mne jistě přínosný, rozvíjející a obohacující, od jisté chvíle popsatelný dvojicemi ambivalentních přívlastků. Nicméně, jak známo: „vše zlé dobré přináší“ a „co nezabíjí, posiluje“. Quest splněn, poznatky následují.

Být tím, kým jsem a už dávno byl
Zní to jako otřepaná reklamní fráze, však uchycena v ponk richtig souvislostí, nabízí hlubší vprozření. Tak dlouho jsem si nechal do hlavy vtloukat, že mám být (nebo že jsem takový a makový), až se mi kamsi zatoulala definiční tabulka s vlastní osobností a já se začal chovat podivně. Zřejmě vždycky budu mít sklony k ponocování, paření, workoholismu, diktátorství, … A tak: Ber vcelku nebo nech být! V přírodě panuje rovnováha – negativno bývá vyváženo pozitivnem a naopak. Zbývá zvolit jen správné (ne)řesti. Chtěl bych upozornit něžnější polovinu lidstva, že se vychovávat už nenechám. Cítím se celistvějším; vnitří boj z mé hlavy zmizel mávnutím mágova prutu.
Mantra: Nestydím se za to jaký jsem!

Nepodceňovat sílu kořenů
Variace na témata: „Hlavou zeď neprorazíš“ a „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Pokud ti tchýně nevoní a připadá ti „nějaká divná“; nedokážeš-li nalézt společnou řeč, očekávej potíže. Tvůj miláček to v sobě zřejmě zatím umně maskuje.
Mantra: Bedlivě sleduji tchýni!

Stát si za svým a nepodřizovat se
Nesnažit se přerazit nevůli protějšku alpinistickou aktivitou.
Mantra: Pokud jsem odešel (dveřmi|oknem), nevracím se žádným z tělesných otvorů.

Naslouchat intuici a si
Pokud se ohlédnu nazpět, pomyslným prohrabáním pytle s kalendáři a zalistováním zažloutlými anály svého života, musím konstatovat, že jsem si leckdy, narozdíl od vrcholného období zaslepeného tmářství, připadal rozumnější a dospělejší. Partnera třeba dle vlastní osobnosti, životního stylu, cílů, ideálů a snů. Dále je třeba rozeznat, kdy se naše životy nenávratně stávají nekompatibilními.
Mantra: Nezapomínám na sebe!
Doplňující mantra: Odcházím včas!

Potřeboval jsem hodně, moc a moc let na to, abych prohlédl alespoň do té míry, že budu vpuštěn do dalšího levelu. Nicméně odměna za toto pochopení, zdá se prozatím sladkou a chtěnou. Čas ukáže, zda-li se jedná o level následující nebo „skrytějinou“ variaci na ten předchozí. Pevně věřím, že se jedná o krok vpřed!

Co se pracovních témat týče, ulevil jsem si opuštěním HPP (čti: hlavní pracovní poměr – pozn. aut.) Vrátil jsem tam, kde jsem byl: zpět na vlastní nohu. Pozítří tomu bude rok, co se udál můj tolik kýžený a poněkud vypjatý odchod ze zaměstnání. Dále pevně věřím v sebe a své osobní schopnosti. Že síla, inteligence a lenost zvítězí nad „vězením“. Chápu, že tenhle styl práce někomu vyhovuje. Mne svazuje, ničí, zabíjí. Potřebuji volnost, svobodu a možnost volby: komu, proč a za kolik prodávám čas svého života. Vyžaduji prostor pro zkoumání, experimentování, vzdělávání se, koníčky a zahálku. Nenávidím pevnou pracovní dobu! Což se dají věci založené na tvůrčím chtíči, momentálním nápadu, záblesku geniality vynutit? Narvat do klece pevně stanoveném pracovního řádu? NE! Duši mi blaží intelektuální souboj s problémem, střídaný manuální prací, obohacený třeba i rutinní činností. Ke spokojenému bytí potřebuji pestrost. Právě tato změna – dlouho připravovaná a hledající dostatek odhodlání – umožnila dalším věcem stát se skutečností. Nebýt toho, nepoznal bych Irču, s největší pravděpodobností bych prázdniny proseděl v temné kanceláři a osm a více hodin denně civěl do monitoru (ne, že bych to teď někdy také nedělal). Neexistující pracovní doba se projevuje různě: někdy člověk nespí vůbec, jindy spí dlouho; někdy nemá práci, jindy neví kam se dřív vrtnout. Pestrosti dosaženo – to byl cíl. Následky je třeba nést osobně, ale já to tak chtěl.

Moc si držím palce, aby to všechno bylo jen a jen lepší. Aby i rok 2006 mohl jsem chválit jako loňský. I přes všechny jeho nástrahy, pasti, bolesti, strasti. I tak byl plný slasti. Překvapení a dobrodružství.

Milý čtenáři, zasloužíš si lehčí odreagování.

motto: Věř a Víra tvá tě uzdraví!

This entry was posted on Úterý, Leden 17th, 2006 at 18:54 and is filed under Deník, Interna. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.