foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Kroušivá těžkost Osudu, noc, tma a Zima. Skok. Let a pád: Mokré tříštění vodních kapek. Ponor. Tlak vodního sloupce. Tlak prostředí. Tlak světa. Přetlak uvnitř versus Vztlak. Únavou unavená hlava ponořená pod hladinou. Sluch ohlušující ticho kapalného světa, narušované urputnou snahou bublinek dodrásat se k hladině. Ryk myšlenkotronů, skotačících na parketu myšlenkodromu. Bubly, bubly.. Bublinky..

Exkurz Galerií vzpomínek: barevných, zaprášených, radostných i bolestivých..

„Nech ten kotel na pokoji!“
„Nenechám, mám tam zimu!“
„Ale ‘dyť se tu nedá bejt. Je tu přetopeno. Nemůžu dejchat.“
„Ale já tam mám zimu. Tak si tady stáhni radiátor.“
„Neblbni, ‘dyť je tady přetopeno. Máte tam jak v sauně.“
„O co ti jde? Že budem’ chudý? Já nechci, do prdele, chodit doma ve vaťáku! Kurva, já tady s tebou nebudu.“
Nasrání a bezmoc ze lži. ‘Dyť se tu nedá bejt. Kde domov můj? ¿Dónde está mi casa?

Plech vyklouzl a trash-metalovým řinkotem dopadá na dveře trouby; buchta na něm si vesele poskočí. Z vedlejší místnosti se ozve podrážděné: „Cos to zase rozbil?“
Nebudu. Jinam! Himmel Herr Gott Fagot Donner Wetter Rumcajs Element. Hlavně, že má pořád kašel! To bude asi kvůli tý sauně. Nebo spíš alergie.

„Ty už jedeš do Prahy?“
„Jo.“
„Kdy se vrátíš?“
„Nevim.“
„Ty mě štveš!“
No comment.

„Cejtim se s tebou spokojenej, ale ne šťastnej..“
…
„Víš, chtěla bych to prožívat naplno, ale mám strach.“
„Z čeho?“
„Že najdeš někoho s kým se budeš cítit šťastný a opustíš mě.“
Ach jo. Držet hubu by mi prospělo. Nejistá, neukotvená láska a všudypřítomná bezmoc, že správný slova nikdy nemaj takovou váhu jako ty špatný.

„Miluju tě.“
Láska. Ta opravdová. Bolest, žal. Strach. Ozvěny minulosti.

Pod hladinou zavane cigaretový kouř. Z hluboka jej vdechnu..

„Hele, brácha, uděláš mi blog? Mám pár nápadů.“
„Ok, tak jo. Něco na melnicek.cz, hm?“
„Jo, třeba fender.melnicek.cz.“
Fender píše blog a já ho čtu. Euforie z podobnosti, pochopení. Kotevní ambivalence.

Z Galerie vstříc k Abstrakteu

„Poslední dobou se neumíš vůbec radovat“, slyším kdesi uvnitř. „Jak bych mohl – nic se nedaří! Je mi zima a všechno mě sere!“

Dav vykřikuje: „Chceme milovat a být milováni.“ Filosofové, skrčeni ve svých sudech, pochybují: „Umíme milovat a být milováni?“

Kdosi konejšivě: „To je tradiční zimní guláš! Už máš za sebou třetí porci a teď konečně přijde Jaro.“

„Kotvy dávají našim životům stabilitu a řád. Stejně tak nás ale fixují. Ale chceme opravdu být nekotveni? Ne voda, to chlast je univerzální rozpouštědlo. Osobnosti se vším šodo. Inhibitor intelektu: radostí, strastí, propastných depresí i zbytečných nářků,“ mudruje shrbený fousatý milenec Moudrosti.

Je čas dopít to poslední pivo, srovnat útratu a doma se uložit do dekompresní komory. Stoupání zpět ku hladině bude trvat dlouho a nebude bezbolestné.

motto: Zimo! Táhni v prdel, už tě bylo dost!

brain-storming teamů MaSON & Mělníček.cz
příloha: metodika skupinové zimní terapie

This entry was posted on Čtvrtek, Únor 9th, 2006 at 23:27 and is filed under Deník, Interna. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.