foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Tělo, k smrti vysílené zimou, euforicky hltá každičký sluneční paprsek, který na něj dopadá a přezáří tak všechny zimní chmury. Už nemám sílu. Tak tedy (trochu paradoxně a zřejmě i pro nedostatek jiného životního smyslu) jsem v sobotu 18. února léta páně 2006 dokouřil svou poslední cigaretu. Ba že! Z ničeho nic. A tak teď čištím tělo.. aj dušu, neboť i „nehmotné já“ stále ještě tíží vzpomínky a věci dávno rozbité a opuštěné. Jak dlouho ještě? Trvá prý dva roky, než se některé šrámy zahojí. První mám za sebou. Uff.. Pokud Vám tudíž přijde, že následujícími řádky plynou jakoby nic dva příběhy paralelně..

První dny byly krušné. Vždycky jsou. Nejkrušnější. Nemyslel jsem – koncentrace intelektu nulová. Bolela mne hlava. Byl jsem sláb, unaven a nemocen. Říká se, že tahle závislost je silnější než na heroinu. Říká se, že bez pomoci se z toho dostane jen 5% populace. „Vono se toho nakecá,“ nervózně se holedbala roztřesená osoba s útrpným výrazem ve tváři; hryzajíc nehet na palci. „Udělat si z absťáku potěšení. Tak se na to musí, holenkové!“ Papat pomeranče, pít čajíky, hodně odpočívat a chodit na procházky. Rozmazlovat se. Když člověk začne vidět úspěchy, je snažší neztratit víru. Den ode dne to jde lépe a lépe. Automatismy – drobné rituálky, které Vám to rozhodně neusnadní: cigaretka při tomhle a po tamtom, taky k tomuhle a … První dny jsem nezvedal telefon, zalezl do postele a hryzl nehty. Bez duše bloumal venku a večer chlastal. Odměna? Slovo kocovina se změnilo v pouhou vzpomínku, špatné nálady a depresivní stavy jsem odklepnul do popelníku. Zlomená závislost. Neptejte se jak a proč tak najednou. Odpověď nemám.

Sumář

Co mne momentálně baví?
Otevřenýma očima hledět na svět kol sebe, obdělávat Ireland, vyvíjet Mělníček.cz, rochňat se v serverech a patchovat, chlastat, jíst, spát, nadávat na tu <vulgární adjektivum> ZIMU!

Co mne momentálně nebaví!
Pracovat, kazit si náladu vzpomínkami na ex, kouřit, snovat, skládat a budovat věty, chodit na párty, kde hlava na hlavě, cestovat pražskou MHD, mluvit, dělat autoškolu, …

A co jsem viděl..
Až přijde kocour – žeru Wericha a taky tu scénu jak ta jedna klepna prvně žloutne

Všichni dobří rodáci – pěkná předvolební agitka Rudochů

Letopisy Narnie – miluju pohádky

Fimfárum 2 a následně Fimfárum Jana Wericha – jak jsem řekl: žeru Wericha a miluju pohádky

Zlomené květiny – ten chlápek (Bill Murray) byl táák úžasně suchej..

Motocyklové deníky – krása Jižní Ameriky a mlíčnák Ernesto Che Guevara

Černá kočka, bílý kocour – bláznivá komedie z Balkánu

Za mraky – hmm, nelíbilo

Darmošlapové – povalečský život partičky italských floutků na maloměstě

Saw II – ještě lepší než-li „jednička“

Sedmá pečeť – další klasika – první setkání s Bergmanem – líbilo

Nobuyoshi Araki – výstava fotografií, tématická část Bondage postrčila představivost, Kakyoku – pěkný kytičky – viz vulva

Jeden svět – Otto Wichterle – neuvěřitelnej člověk, Nakrmíme celý svět a Chléb náš vezdejší – víte co jíme? aneb Jatka a krve by se ve vás nedořezal

Věřili byste, že jsem tohle psal a přepisoval zhruba tři neděle? Že by zima? Že by depka? Že by …?

motto: „A ať platí, že cit obrácený do minulosti je sebetrýzeň..“ (Catchy)

do ucha: Grip Inc. – Amped (tohle mne vždycky postaví na nohy.. kdo by si rád pozpěvoval – text zde)

Epilog aneb Unterstrichworten
Catchy: Díky za připomenutí. Občas zapomínám..
Everyone: Bude (snad už konečně) jaróóóóóóó!
<>: A ta bááájo nekuřácká erekce!

This entry was posted on Čtvrtek, Březen 23rd, 2006 at 12:16 and is filed under Deník, Interna. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.