Neděle 17. září 2006
21:59:14 – Tak jsme dorazili. Nacházíme se v kempu u městečka Génerac. Je to kousek na jih od Nímes. Šli jsme z koridy pěšky, protože autobus nejel a na stopování byla už tma. Vypadá to tady prima. Smutek jdu zahánět lahví kvalitního vína.
20:12:44 – Namísto posledního OR (nebo) si čtenář laskavě dosadí XOR (, nebo) a počet variant zredukuje na dvě. A unavený pan pisatel se urychleně dopraví do spacáku a přestave Vás krmit blbostma.
20:04:57 – Jedeme do kempu. Vracíme se z koridy. Nechápu proč, ale někteří spoluobyvatelé této planety se domnívají, že když, v početní převaze a s vyspělou technikou, behěm přiblizně třičtvrtě hodinky k smrti ubodají půl tunový kolos, je to cosi heroického a uznáníhodného. Typický scénář: Do arény vběhne přednasraný býk. Tři „růžový zástěrky“ si na něm chvíli pohoněj’ ego, dorazí maník na opancéřovaném koni a kopím býka několikrát bodne do šíje a následně zmizí.. Pak se přidá maník se zabodávací chlupatinkou (asi aby byla vidět krev?) a zabodá mu jich v několika kolech cca osm do šíje. Po nich přichází primadona nerovného souboje – toreador aka „červená zástěrka“. Býk už je tou dobou o poznání unavenější a nechce se mu cedit vlastní krev tak vehementně jako zprvu. Toreador si užívá svou nadvládu a pyj mu postupem času narůstá do oblak. Hloupé zvíře ne a ne pochopit, že zdrojem zla není neškodná textilie, nýbrž homosexuálně oděná postava (překvapivě) mužského pohlaví, pořvávající prosté „Hey!“ a složitější „Hey, torro!“. Diváci jsou u vytržení. Celá show končí vpravením dlouhého meče do býkova organismu – místo vstupu opět šíje. Této ráně většinou do několika _minut_ podlehne a když ne, penetrace je opakována do zdárného konce. Viděl jsem to dnes čtyřikrát za sebou a navrhuji následující zlepšení: Buďto zvíře nezabíjet nebo tam toreádora nahnat pěkně v úvodu. Ve všech čtyřech možných variantách by to byla pěkná show.
15:29:26 – Jsme v Nímes už pár hodin. Jsem smutnej. Umřela mi kamarádka.. Zkurveně pocit na hovno.. Všechno mi přijde zbytečný a k ničemu.. Chtěl bych něco udělat a nevím co.. Bezmoc a smutek. Fakt boží směs.
11:08:37 – Ráno, pomalu probudit, hygiena, dosušit věci, zabalit a vypadnout. Po dvou probdělejch nocích jsem se konečně vyspal. Cejtim se sice trochu jako po ráně kladivem do hlavy, ale podstatně méně znaven. 
Sluníčko praží, oblaha skorem bez mráčku, v hlavě mi chrochtá včerejšek a pomalu si dělám místo na další cestování.. á Nímes!
This entry was posted on Neděle, Září 17th, 2006 at 11:08 and is filed under Log. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.