foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

18:36:07 – Měli jsme z prdele kliku. Ve 20:00 nám jede autobus do Prahy, takže zejtra bychom měli být zpátky v Čechách! Nekup to za 58 EUR!

18:01:03 – Jsme v Lyonu a co s námi bude dál zatím těžko odhadnout. Případný nocleh máme doufám zajištěn. Uvidíme.

11:30:49 – Vyrážíme zpátky k domovu. Držte nám všichni všechny palce..

00:12:25 – Dlouhé váhání vyřešila Němka, které nešel složit slunečník. Přišla s prosbou o pomoc za párečkem z Belgie; od pohledu sympatický lidi, se kterejma jsem se chtěl seznámit od první chvíle a popít něco vína. Maj Felicii a zprvu jsme si mysleli, že jsou to Češi. Přihnal jsem se s baterkou palmOne Treo 600 a svítil na pomoc. Zkoušel jsme I skládat. Slunečník se nám do výchozí podoby vrátit nezdařilo, nicméně dobře posloužil na prolomení ostychu na obou stranách. A pak už jsme jenom seděli, povídali, kouřili a popíjeli. O EU, o problémech dnešní Belgie, o Socanech v českých zemích, o hudbě, o všem.. Je mi dobře po těle I na duši. Zkusím Irču ukecat, že na Silvestra pojedeme do Bruselu.

20:10:48 – Navečer vždy nejprve přiletí vážky. Stovky. Předvedou svá skupinová akrobatická čisla a jako tlesknutím se vytratí, vystřídány komáry. Tisíci. Je to nějakej přidrzlej druh, u nás se po odehnání komár vznese a nějakej čas má nahnáno. Tihle poposednou o dva centimetry vedle a už se vám zase zavrtávaj do organismu. Uvidíme jak se pan Repelent pochlapí dneska.

19:09:45 – Hodinka netu s vlastním notebookem za 7 EUR.. To mi ho teda vyndej. To by jeden běsnil! Tohle nechtěj’ ani v Praze a že tam jsou lecjaký přižírkové.. No, lepší drahej než žádnej. Zweimal Heineken je taky lepší než einmal Heineken. Zatracený bublinky. Burp!

11:18:12 – Lábuž pro mozek. Pozorovat mravence a zkoušet jak veliký drobeček unesou. Vyvalovat neopálené hýždě Slunci do tváře. Na kolik obyčejných věcí nemívám normálně čas..? Sednout si s lahví vína v noci a o samotě.. psát texty. Snad ani na trochu smutku nenajdu chvíli.. Teďjo! Budu smutnej za všechny ty dny, kdy to nešlo..

09:25:44 – Vyspinkanej do růžova. O tom se mi doma tolikrát marně snilo. Zapomněl jsem si na posteli polštář, takže by to mohlo bejt ještě o dva chlupy lepší, ale důležitý je bejt nenáročnej.. Heh, třeba bych pak neměl tak divoký sny a to by byla věčná škoda!

22:59:03 – Sedím zlehka nakalen na hydrantu, pevně opřen o stěnu. Je to tak třeba. Zleva se nese šepot vln, bušících o pláž. Představuji si písek, jak se líně převaluje a omílá. Jak se vyvržené zbytky mořských živočichů za léta promění v zrnka pláže. Zprava slyšet jest zlověstné škvaření. To světlem vábený hmyz vlétá do obřího krematoria. Hlupáčci netuší, že jde o past. Vletí dovnitř a usednou na zkrat. A hloupost proměněná ve smrad se line v dál. Pokud stojíte nedaleko, cítíte ten zápach.. Jako když hoří nehty.. I tak symfonii „Klid a mír v duši“ pro moře, hvězdnou oblohu a cikády ruší všudypřítomné bzučivé napětí s tělesnou zkušeností. Repelent zatím pomáhá..

17:38:27 – Les Saintes Maries de la Mer: Nádhera! Jdu ze sebe opláchnout všechny sračky světa.

14:12:56 – Od včerejší večerní láhve Zapomnění se cejtim líp. Když se něco děje, nemyslím na to, co se stalo. Horší je to, když se nic neděje. Pořád tu větu vidím před očima..

12:52:10 – Už se nějaký čas potulujeme ulicemi Arles. Pěkný městečko s hromadou římský architektury. Stejně se těším k moři.

10:42:15 – Nachystáni na další pouť, zbavujeme se zbytků z potravy. Vyrážíme do Arles a pak k moři. Za slanou vodou.

21:59:14 – Tak jsme dorazili. Nacházíme se v kempu u městečka Génerac. Je to kousek na jih od Nímes. Šli jsme z koridy pěšky, protože autobus nejel a na stopování byla už tma. Vypadá to tady prima. Smutek jdu zahánět lahví kvalitního vína.

20:12:44 – Namísto posledního OR (nebo) si čtenář laskavě dosadí XOR (, nebo) a počet variant zredukuje na dvě. A unavený pan pisatel se urychleně dopraví do spacáku a přestave Vás krmit blbostma.

20:04:57 – Jedeme do kempu. Vracíme se z koridy. Nechápu proč, ale někteří spoluobyvatelé této planety se domnívají, že když, v početní převaze a s vyspělou technikou, behěm přiblizně třičtvrtě hodinky k smrti ubodají půl tunový kolos, je to cosi heroického a uznáníhodného. Typický scénář: Do arény vběhne přednasraný býk. Tři „růžový zástěrky“ si na něm chvíli pohoněj’ ego, dorazí maník na opancéřovaném koni a kopím býka několikrát bodne do šíje a následně zmizí.. Pak se přidá maník se zabodávací chlupatinkou (asi aby byla vidět krev?) a zabodá mu jich v několika kolech cca osm do šíje. Po nich přichází primadona nerovného souboje – toreador aka „červená zástěrka“. Býk už je tou dobou o poznání unavenější a nechce se mu cedit vlastní krev tak vehementně jako zprvu. Toreador si užívá svou nadvládu a pyj mu postupem času narůstá do oblak. Hloupé zvíře ne a ne pochopit, že zdrojem zla není neškodná textilie, nýbrž homosexuálně oděná postava (překvapivě) mužského pohlaví, pořvávající prosté „Hey!“ a složitější „Hey, torro!“. Diváci jsou u vytržení. Celá show končí vpravením dlouhého meče do býkova organismu – místo vstupu opět šíje. Této ráně většinou do několika _minut_ podlehne a když ne, penetrace je opakována do zdárného konce. Viděl jsem to dnes čtyřikrát za sebou a navrhuji následující zlepšení: Buďto zvíře nezabíjet nebo tam toreádora nahnat pěkně v úvodu. Ve všech čtyřech možných variantách by to byla pěkná show.

15:29:26 – Jsme v Nímes už pár hodin. Jsem smutnej. Umřela mi kamarádka.. Zkurveně pocit na hovno.. Všechno mi přijde zbytečný a k ničemu.. Chtěl bych něco udělat a nevím co.. Bezmoc a smutek. Fakt boží směs.

11:08:37 – Ráno, pomalu probudit, hygiena, dosušit věci, zabalit a vypadnout. Po dvou probdělejch nocích jsem se konečně vyspal. Cejtim se sice trochu jako po ráně kladivem do hlavy, ale podstatně méně znaven. Sluníčko praží, oblaha skorem bez mráčku, v hlavě mi chrochtá včerejšek a pomalu si dělám místo na další cestování.. á Nímes!

22:13:55 – Ufs, tězká strava večerní, ale sakra líp chápu, proč jsou Francouzi nasraný na muslimy, proč tenhle svět, založenej na penězích a touze po moci, nebude nikdy pořádně fungovat a že extremisty můžou volit I lidi normální, jen pořádně vytočený. V novinách jsem to takhle pěkně kondenzovaný nikdy nečetl, v televizi nám to neukážou a taky můžem’ bejt rádi, že nás sere maximálně Paroub.

15:17:24 – Uff, vyčerpávající dopoledne a začátek odpoledne. Byl jsem s Bernardem (nákupčí a technická síla kempu) na nákupu. Poprosil jsem ho, aby mi pomohl vybrat víno. Nom, zabralo nám to dvě hodiny a stal jsem se zakrátko znalcem francouzkých vín. Večer dáme kaštanovou marmeládu se sušenkama a šlehačkou. Pochopitelně zapijeme vínem. Teď se jdeme mrknout na Pont du Gard.

09:08:10 – Chčije a chčije.. A co je nejhorší: nepřestává chcát.. Někoho v Čechách asi sere, že jsem jel pryč.. V noci jsme ušli cca 10km v lijáku, takže jsme na kost, ale nálada v teamu je radostná a snad to nějak překlepem.

05:56:49 – Ha! Konečně z místa! Vzal nás jeden fakt pohodovej striptér.

02:43:33 – Nom, tak zatím nejschůdněji vypadá plán, že nás odsud odveze obsluha benzínky, až pojede k domovu na kutě. Ve čtyři. Uvidíme.

01:47:56 – A jsme tu: Tavel? Po krátké rekognoskaci situace momentálně bezvýchodná: uprostřed dálnice bez exitu.