habiter
Hledání bydlení v Nantes bylo překvapivě bolestivé. Jeden by od téměř třistatisícového města čekal větší flexibilitu trhu s nemovitostmi, neřku-li v zápádní Evropě.
Naštěstí pro nás má Klárka v Nantes tzv. nantskou spojku Françoise. Co bychom si v prvních dnech bez ní počali neradno domýšlet. Mocně nám pomohla s hledáním našeho prvního obydlí – dvou pokojíčků u od pohledu milé a rovněž drobet švihlé Jackie. (ko)Lokaci jsme tehdy obhlédli a shledali dostačující. Za cenu 350€/m jsme byli ochotni oželet něco z požadovaného soukromí a přijali tento příbytek za svůj. Dalším spoluobyvatelem nám byla Kat – Američanka bořící jeden mýtus za druhým; mě obzvláště rozkoplo, že nekunzumuje čokoládu a zná dvojkovou soustavu!? Už už to vypadalo, že tu i zůstaneme, když tu se u podpisu smlouvy ukázalo, že 350€/m je za jeden pokojíček! Merde! Ne že by do té chvíle bylo naše setrvávání u Jackie bez výhrad (hajzl, co natejká deset minut a hučí jak parní lokomotiva, u hlavy neni žádnej med) – hledali jsme náhradu. Tohle nás ovšem přesvědčilo, že se budeme opravdu stěhovat.
Naše hledání zabralo bez pár dnů měsíc. I viděli jsme různé věci.. Třeba vybydlený holobyt za 400€/m bez poplatků, luxusní byt za 480€/m bez Internetu a parkování a s nutností zaplatit 500€ odměny realitní kanceláři. Taky štosy novin s inzeráty, které někdo objevil před námi. Obsazené koleje. Desítky realitních kanceláří bez nabídky bytů s nábytkem. Propadali jsme beznaději a skepsi..
Nakonec nás zachránila opět Françoise. Nějakým záhadným způsobem se jí podařilo najít malinký byteček celkem v centru za cca 485€/m bez elektriky (na tu jsme teda hodně zvědaví) a Internetu (naštěstí tu byla kabelovka Numericable). Poskládat všechny papíry (pojištění, EDF – místní ČEZ, podepsat smlouvu, přípojka na net) zabralo zhruba týden. Ale jde to! Tenhle pocit je neuvěřitelně.. nepoznanej! Přijedete do cizí země, seženete si místní telefon, bydlení, účet v bance a zajíte to bagetou. Nikdo vám v tom nebrání (teda rozhodně ne víc než průměrnýmu Francouzovi). O tomhle se našim rodičům zdávalo..? Děkujeme, že jste za nás zacinkali!
Bydlíme teď na statku, rodiče též na statku. Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny..
Tags: bydlení, byt, Francie, Nantes
This entry was posted on Úterý, Březen 10th, 2009 at 03:10 and is filed under Deník, Novinky. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
31. Březen 2009 20:12
to si řekl moc hezky