Je suis en colère
Včera se hoši z místního autoservisu Peugeot – máme ho hned před okny – rozhodli, že se jim nelíbí naše auto před jejich provozovnou (ničemu nepřekáželo a běžně tam aut bývá plný chodník). Inu, jali se ho tedy přesunout, což provedli, ču*áci, s takovou jemností, že při tom promáčkli kufr a pravý přední blatník. Škoda slov. Jsem zvědav, co nám na to řekne policie.
Pak přijdu domů, koukám na podlahu a krve by se ve mně nedořezal. Židle, na které tu týden sedím, má zespodu dva hřebíky, což logicky neprospělo parketám. Pan domácí bude mít radost a jsem zvědav, co na to řekne. Pořád má naši zálohu ve výši dvou měsíčních nájmů..
Smějte se, dokud to jde!
Tags: auto, bydlení, byt, Francie, Nantes
This entry was posted on Středa, Březen 11th, 2009 at 12:14 and is filed under Deník. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.