foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Dnes je tomu na den přesně tři měsíce, co nekouřím. Pochopitelně je náhoda, že to vyšlo takhle na den. Jen tak dál, věřím, že už je to naposledy.

18:46:25 – Onehdá, před pár lety, ještě za časů semi-dřevního Libimseti.cz, jsme vedli s Oldou a Jakubem z tvůrčího teamu LST takovou rozpravu. Bylo pondělí, nic se nedařilo a nic se nechtělo, takže namísto přemlouvání křemíku, aby byl dobrým sluhou, jsme šli prostě na pivo. Už ani nevím, jak k tomu došlo, ale dostali jsme se do sporu. Že to, co dělám je hnus (dlouhodobá technická a intelektuální podpora porna v ČR) a Libimseti.cz, že má ve věci morálního dopadu na obyvatelstvo ruce řádně omyté. Nesouhlasil jsem. Tvrdil jsem, že to, co se vyskytuje v diskuzích Líbimseti.cz a v tehdejším Magazínu Libimseti.cz, je srovnatelnej kalibr, byť nemožno srovnávat z hlediska „hutnosti obrazové informace“. Verbální obsah byl místy velmi ošemetný. Že se Libimseti.cz pomalu přiklání k bulváru a že o morálu nemůže být slov. Že vychovává mladé metrosexuály a nejlépe ze všeho že propaguje lajfstajlovej trendy-konzum. Ale kde není poptávka, není ani nabídka, že? Existence těchto takymediálních světů možná znamená, že nemáme žádné opravdové starosti. Musím se k něčemu přiznat: jsem děvka prodejná. Jak se někde objeví zajímavý problém k vyřešení a jsou za něj peníze, neváhám a prodám se. I Libimseti.cz jsem se už kdysi prodal a podporuju tenhle kolotoč. Myšlenky směřují k vykročení někam dál. Ne snad pro vyšší morální cíle. Z části je na vině nová struktura vedení (aka KSČ – konec srandy, Čendo), z části ta magická NDA písmenková polévka, navařená hlavním šéfkuchařem, která mi na lžíci drobet vystydla. Až nebudete dlouhou chvílí vědět do čeho píchnout, počtěte si třeba tady. Jo a Oldo, tady to je.

Po měsíčním úporném zápolení jsem dal konečně předpředevčírem dokupy porouchaný HTC TyTN. Vše se to začalo ve středu 20. června 2007. Jen pár dní před odjezdem do Skandinávie. Chtěl jsem zavolat Čermínovi, že mu s těma písemkama nestihnu v nejbližších dnech píchnout a ejhle.. Zatuhlo to.. Soft reset.. Nic, vytuhlo to při bootu.. Soft reset.. Logo Windows a .. Vytuhlo to! Vyndat baterku, zandat baterku. HTC logo a dál ani ťuk. Doprdelepráce! Soft reset. A.. a pak jsem si všimnul toho nenápadného „No GSM“ ve výpisu verzí firmware. WTF? S těžkým srdcem hard reset (mám přece zálohu, no ne?). Nic. Zběsile jsem prohledával xda-developers.com, až jsem narazil na tento thread. Rudo před očima. Do už tak vypjatýho stavebně pracovního období další problém?

V první chvíli jsem zadoufal, že by to spravil reflash firmware. Zavolal jsem do Alza.cz, kde zakoupeno. Na dotaz, jestli to dokážou obratem opravil nebo vyměnit mne poslali do pr.. do Prahy do firmy GSMobile Service, která jest autorizovaným servisem pro HTC v ČR nebo co. Na infolince této společnosti mi vysvětlili, že to bohužel nemohou opravit na počkání, neboť mají příliš mnoho práce a v žádném případě není možné reschedulovat pořadník, pánžto by to bylo silně nefér vůči těm, kdož se dovolali přede mnou. Ale že prý můžu zkusit pobočku V Jámě 8, Praha 1. Že by tam nemusel být ráno takový nával a tam že na to tedy zkusí mrknout a že kdyby to byl jenom software, že to bude hotový za hodinku. Mi řekli už na výše zmíněné pobočce. „Safra, zítra čtvrtek. Bude škola“, blesklo mi hlavou. Nicméně jsem tedy stihnul v 7:50 následujícího dne být na pobočce, kde mi zařízení odebrali výměnou za popsaný papír a že to za chvíli zkusí a dají vědět. Nedali. V 9:30 jejich technik konstatoval smrt, ale že se bude pokoušet dál. Školu jsem stihnul a odpoledne se dozvěděl, že je to neopravitelné a že to pošlou na centrálu k diagnostice a případné výměně motherboardu. V zoufalé naději jsem volal na centrálu a ještě jednou se pokoušel vysvětlit, že odjíždím na 14 dnů pryč a že bez kontaktů jako bez ruky. Marně. Pořadník a máme toho moc a bude to za týden a pošleme SMSku. Jo a je to pořádně v prdeli, neboť záloha ve formátu pro PPC, jinde nerozbalitelná. Njn, oprášil jsem zánovní Siemens S55, zadal do něj pár nejdůležitějších čísel a připravil se na zahraniční mobilní půst.

Vědět pochopitelně nedali, takže jsem po návratu zavolal na pobočku, kde mi sdělili, že vyměnili základní desku a mám si ho převzít. Tajně doufám, že už s tou přepracovanou firmu nebudu muset přijít do styku. Kluci, nejezdíte s pohřebákem..! Myslím, že i já bych zvládnul vyměnit tu desku za dvě hodiny. S prstem v nose. No nic.. Vyzvedla ho Irča. Hmm, Windows Mobile Direct Push. Hmm, hmm.. Obnova zálohy, soft reset a kua.. Zátuh.. Njn, něco je jinak. Hard reset. Obnova zálohy bez System Settings. Jo, naběhlo to! Contacts. Bum. Grrr! Odpolední googlení vyústilo v závěr, že mezi jednotlivejma buildama WM se mění formát eDB, což je formát, kterej slouží (mimojiné) k uchovávání kontaktů, kalendáře a ůkolů v databázi C:\pim.vol. „The format is not published..“ M$ po$ahanej!

Emulátor? Našel jsem jedinej: Microsoft Device Emulator. No a ROMky? Windows Mobile Direct Push. Náádhera.

Pro tyhle situace doporučuju mít známýho, co má TyTNa se stejným firmwarem, na kterym jste udělali zálohu. A najít ho dříve než-li po týdnu. Petře, díky moc! Obnova zálohy, soft reset. Contacts, Tasks, Calendar.. Ó, nedozírná nebeská prozřetelnosti, děkuji za spásu!

Při té příležitosti jsem narazil na super soft PPCBckpContacts. Pak už stačilo udělat dump na starém firmware a následně import na tom novém. Uff! Proč nesyncám do MS Outlooku? Žádný nemám, jsa delší dobu v zajetí Tučnáka. Ne, nelituju..

Na vrub nového firmware (2.11) nutno poznamenat, že z původního plže udělal konečně použitelné zařízení a zaplaťpánbůh tam dali originální verzi bez Sunnysoft Interwriteru. Nic proti tomu softu, ale počítače a podobnou křemíkovou havět prostě nesnáším v rodném jazyce. Dnes mne také potěšila nová funkce Internet Sharing, která zpřístupní GPRS přes Bluetooth PAN. Rozběhat to na Linuxu mi zabralo asi tři minuty. Yeah! S pppd jsem se posledně pinožil celý odpoledne a po prvním zavěšení byl stejně potřeba soft reset. Konečně je také možné odesílat kontakty SMSkou. To by jeden nevěřil. Jediná věc, která mne úplně nepotěšila jest Vodafone M-Banka. Autorizační SMSky přijdou i za deset, dvacet minut. Nebo nikdy. Prozatím nevím jestli je to problém firmware, či zádrhel v jiné oblasti, neboť jsem si to nechal aktivovat včera.

motto: Trpělivost růže přináší..

Tělo, k smrti vysílené zimou, euforicky hltá každičký sluneční paprsek, který na něj dopadá a přezáří tak všechny zimní chmury. Už nemám sílu. Tak tedy (trochu paradoxně a zřejmě i pro nedostatek jiného životního smyslu) jsem v sobotu 18. února léta páně 2006 dokouřil svou poslední cigaretu. Ba že! Z ničeho nic. A tak teď čištím tělo.. aj dušu, neboť i „nehmotné já“ stále ještě tíží vzpomínky a věci dávno rozbité a opuštěné. Jak dlouho ještě? Trvá prý dva roky, než se některé šrámy zahojí. První mám za sebou. Uff.. Pokud Vám tudíž přijde, že následujícími řádky plynou jakoby nic dva příběhy paralelně..

První dny byly krušné. Vždycky jsou. Nejkrušnější. Nemyslel jsem – koncentrace intelektu nulová. Bolela mne hlava. Byl jsem sláb, unaven a nemocen. Říká se, že tahle závislost je silnější než na heroinu. Říká se, že bez pomoci se z toho dostane jen 5% populace. „Vono se toho nakecá,“ nervózně se holedbala roztřesená osoba s útrpným výrazem ve tváři; hryzajíc nehet na palci. „Udělat si z absťáku potěšení. Tak se na to musí, holenkové!“ Papat pomeranče, pít čajíky, hodně odpočívat a chodit na procházky. Rozmazlovat se. Když člověk začne vidět úspěchy, je snažší neztratit víru. Den ode dne to jde lépe a lépe. Automatismy – drobné rituálky, které Vám to rozhodně neusnadní: cigaretka při tomhle a po tamtom, taky k tomuhle a … První dny jsem nezvedal telefon, zalezl do postele a hryzl nehty. Bez duše bloumal venku a večer chlastal. Odměna? Slovo kocovina se změnilo v pouhou vzpomínku, špatné nálady a depresivní stavy jsem odklepnul do popelníku. Zlomená závislost. Neptejte se jak a proč tak najednou. Odpověď nemám.

Sumář

Co mne momentálně baví?
Otevřenýma očima hledět na svět kol sebe, obdělávat Ireland, vyvíjet Mělníček.cz, rochňat se v serverech a patchovat, chlastat, jíst, spát, nadávat na tu <vulgární adjektivum> ZIMU!

Co mne momentálně nebaví!
Pracovat, kazit si náladu vzpomínkami na ex, kouřit, snovat, skládat a budovat věty, chodit na párty, kde hlava na hlavě, cestovat pražskou MHD, mluvit, dělat autoškolu, …

A co jsem viděl..
Až přijde kocour – žeru Wericha a taky tu scénu jak ta jedna klepna prvně žloutne

Všichni dobří rodáci – pěkná předvolební agitka Rudochů

Letopisy Narnie – miluju pohádky

Fimfárum 2 a následně Fimfárum Jana Wericha – jak jsem řekl: žeru Wericha a miluju pohádky

Zlomené květiny – ten chlápek (Bill Murray) byl táák úžasně suchej..

Motocyklové deníky – krása Jižní Ameriky a mlíčnák Ernesto Che Guevara

Černá kočka, bílý kocour – bláznivá komedie z Balkánu

Za mraky – hmm, nelíbilo

Darmošlapové – povalečský život partičky italských floutků na maloměstě

Saw II – ještě lepší než-li „jednička“

Sedmá pečeť – další klasika – první setkání s Bergmanem – líbilo

Nobuyoshi Araki – výstava fotografií, tématická část Bondage postrčila představivost, Kakyoku – pěkný kytičky – viz vulva

Jeden svět – Otto Wichterle – neuvěřitelnej člověk, Nakrmíme celý svět a Chléb náš vezdejší – víte co jíme? aneb Jatka a krve by se ve vás nedořezal

Věřili byste, že jsem tohle psal a přepisoval zhruba tři neděle? Že by zima? Že by depka? Že by …?

motto: „A ať platí, že cit obrácený do minulosti je sebetrýzeň..“ (Catchy)

do ucha: Grip Inc. – Amped (tohle mne vždycky postaví na nohy.. kdo by si rád pozpěvoval – text zde)

Epilog aneb Unterstrichworten
Catchy: Díky za připomenutí. Občas zapomínám..
Everyone: Bude (snad už konečně) jaróóóóóóó!
<>: A ta bááájo nekuřácká erekce!

Kroušivá těžkost Osudu, noc, tma a Zima. Skok. Let a pád: Mokré tříštění vodních kapek. Ponor. Tlak vodního sloupce. Tlak prostředí. Tlak světa. Přetlak uvnitř versus Vztlak. Únavou unavená hlava ponořená pod hladinou. Sluch ohlušující ticho kapalného světa, narušované urputnou snahou bublinek dodrásat se k hladině. Ryk myšlenkotronů, skotačících na parketu myšlenkodromu. Bubly, bubly.. Bublinky..

Exkurz Galerií vzpomínek: barevných, zaprášených, radostných i bolestivých..

„Nech ten kotel na pokoji!“
„Nenechám, mám tam zimu!“
„Ale ‘dyť se tu nedá bejt. Je tu přetopeno. Nemůžu dejchat.“
„Ale já tam mám zimu. Tak si tady stáhni radiátor.“
„Neblbni, ‘dyť je tady přetopeno. Máte tam jak v sauně.“
„O co ti jde? Že budem’ chudý? Já nechci, do prdele, chodit doma ve vaťáku! Kurva, já tady s tebou nebudu.“
Nasrání a bezmoc ze lži. ‘Dyť se tu nedá bejt. Kde domov můj? ¿Dónde está mi casa?

Plech vyklouzl a trash-metalovým řinkotem dopadá na dveře trouby; buchta na něm si vesele poskočí. Z vedlejší místnosti se ozve podrážděné: „Cos to zase rozbil?“
Nebudu. Jinam! Himmel Herr Gott Fagot Donner Wetter Rumcajs Element. Hlavně, že má pořád kašel! To bude asi kvůli tý sauně. Nebo spíš alergie.

„Ty už jedeš do Prahy?“
„Jo.“
„Kdy se vrátíš?“
„Nevim.“
„Ty mě štveš!“
No comment.

„Cejtim se s tebou spokojenej, ale ne šťastnej..“
…
„Víš, chtěla bych to prožívat naplno, ale mám strach.“
„Z čeho?“
„Že najdeš někoho s kým se budeš cítit šťastný a opustíš mě.“
Ach jo. Držet hubu by mi prospělo. Nejistá, neukotvená láska a všudypřítomná bezmoc, že správný slova nikdy nemaj takovou váhu jako ty špatný.

„Miluju tě.“
Láska. Ta opravdová. Bolest, žal. Strach. Ozvěny minulosti.

Pod hladinou zavane cigaretový kouř. Z hluboka jej vdechnu..

„Hele, brácha, uděláš mi blog? Mám pár nápadů.“
„Ok, tak jo. Něco na melnicek.cz, hm?“
„Jo, třeba fender.melnicek.cz.“
Fender píše blog a já ho čtu. Euforie z podobnosti, pochopení. Kotevní ambivalence.

Z Galerie vstříc k Abstrakteu

„Poslední dobou se neumíš vůbec radovat“, slyším kdesi uvnitř. „Jak bych mohl – nic se nedaří! Je mi zima a všechno mě sere!“

Dav vykřikuje: „Chceme milovat a být milováni.“ Filosofové, skrčeni ve svých sudech, pochybují: „Umíme milovat a být milováni?“

Kdosi konejšivě: „To je tradiční zimní guláš! Už máš za sebou třetí porci a teď konečně přijde Jaro.“

„Kotvy dávají našim životům stabilitu a řád. Stejně tak nás ale fixují. Ale chceme opravdu být nekotveni? Ne voda, to chlast je univerzální rozpouštědlo. Osobnosti se vším šodo. Inhibitor intelektu: radostí, strastí, propastných depresí i zbytečných nářků,“ mudruje shrbený fousatý milenec Moudrosti.

Je čas dopít to poslední pivo, srovnat útratu a doma se uložit do dekompresní komory. Stoupání zpět ku hladině bude trvat dlouho a nebude bezbolestné.

motto: Zimo! Táhni v prdel, už tě bylo dost!

brain-storming teamů MaSON & Mělníček.cz
příloha: metodika skupinové zimní terapie