foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Rešili jsme tehdá s Glottisem pročpak nám karta D-Link DFE-580 lossuje na 10Mbps HD/FD s driverem sundance.ko a sundance-icplus.ko (kernel 2.6.12). Začátek úryvku cituje Glottise poté, co se spravedlivě rozhořčil, když restartovaný router nenajel..

Glottis: mrdat, proc by se to nestalo kdzy se to stat muze
rush:
Glottis: se netlem
Glottis: tohle j euplne normalni, a ty to prevce vis
rush: musim.. tohle bylo dost uprimny
Glottis:
rush: no jasny.. tohle se mi stalo v pondeli
rush: odjel jsem do prdele a pochopitelne se vsechno sralo
Glottis: protoze problemy jsou zive a inteligentni a cihaj az je clovek nepozornej .)
rush:

motto: Chtělo by se citovat notoricky známý Murphyho zákon.. Kterýpak to asi je?

Tento příspěvek se ponese ve vulgárním duchu, bude kousavý a pochopitelný zřejmě jen pro úzkou skupinku obyvatelstva. Pokud se nevyžíváte ve slovní kopané, s klidem v duši jej můžete přeskočit. Ostatní nechť se prosím připoutají, začínáme.

Chtěla bys komunikovat, viď? Budiž! Odklopíme pěkně žumpy víko a všechny ty sračky co si tam léta střádám, odveze tenhle hovnocuc. Dlouho jsem přemýšlel zda-li zveřejnit či nikoliv. Konečné rozhodnutí jest: dám si to sem. To proto abych už nikdy nezapomněl jak moc a proč jsem na tebe byl nasranej. Trigger celý týhle erupce je totiž tenhle tvůj výplod..

Vis co je skoda? Ze jsme pro sebe oba duleziti a blizci a pritom nedokazeme najit spolecnou rec. Jsi cast me, to jinak nejde. Treba to jednou pujde medvede…

Zmastil jsem se kvůli tomu v Ostravě jak malej kluk. To oslovení „medvede“ totiž kdysi dávno mívalo citovej podtext; znamenávalo: „mám tě ráda“. Myslím tím lásku mezi ženskou a chlapem. (Nechci se mejlit, ale nemáš ty teďka náhodou něco s Pavolem? Asi bys mu to měla říct, dal by ti pár facek.) Dostalo mě to na kolena a to přesně naposled. Od tý doby to se mnou už nic nedělá. Buhehe.. Podstatnej rozdíl mezi náma dvěma bude nejspíš ten, že já si už ani za mák nemyslim, že jsme si blízcí a že seš pro mne důležitá. Už si dokonce ani nemyslim, že sex s tebou byl nepřekonatelnej. A ke všemu si myslim, žes nebyla tak obdivuhodná ve všech směrech jak jsem se dřívávějc domníval. A celkem betonově vim, že jsem byl pěknej vůl, že jsem z tebe byl tak posranej. A dělal ti čuráčka. Nicméně když jsem ráno zjistil, že žiju a že to tajemný neznámý číslo je tvůj zbrusu novej služebák[!!], kontroval jsem tímto..

Zkurvila’s mi naladu. Kdyz jsme pro tebe tak dulezitej, proc nejses se mnou? Proc vedle mne neusinas a neprobouzis se? Proc sukas s jinym? Proc ja musim mrdat jiny? Proc musim zit zivot bez tebe? No, proc? Aby byla legrace, vid? Prestan mi psat ty preslazeny kecy. Nejsem tvuj kamarad.

Prosebně a pokorně jsem vyrazil do boje za klid ještě jednou o den později..

Jestli jsem pro tebe tak dulezitej, nepis mi a nech me bejt. Nebo se z toho nikdy nevyhrabu. Stejne se mnou nebudes. Dik. btw: You’ll be foobared!

Ve skrytu duše jsem doufal, že nebude následovat žádná odpověď. Nakonec dorazilo politicky korektní prohlášení mluvčího ministerstva zahraničních věcí Republic of Straka.

Moje umysly nejsou rozhodit te, to vis. Nejradsi budu byla,az budes stastny a mi se budeme moci vidat. Btw: Osetreni vyjimky ti nic nezmeni na faktu, ze existuje

Nevim jaký jsou tvý úmysly. Ze zkušenosti tuším, že dost nekalý. Hmm, z hlediska konstrukce aplikací bych si dovolil tvrdit, že pokud na vyjímku zavčasu pomyslíme, jsme schopni ji ošetřit a přestane nás trápit. Vidíš paralelu? Já ano. Ale přiznávám, že na druhou část reakce mi intelektuální potenciál nestačil – uniklo mi něco nebo to byl vážně padesátiosmi znakovej non-sense? Kdybys tak tušila jak asexuální jsou „gramatyckí“ chyby. Tahle navíc cosi prozrazuje. Nasadil jsem tedy jízlivější tón a smlsnul si..

Skoda slov. Never, ale nemam zajem te vidat. Ani za rok, ani za deset. Je prilis pozde. Nasledky jsou jenom tvoje. btw: „my“ se pise s „y“. Sobce!

Tez ti preji, ‘bys byla stastna a nemusela o tom neustale nahlas presvedcovat sve okoli. Jednou to vsechno pochopis. Skoda, ze tak pozde. Hodne uspechu! m

Na to se nedá neodpovědět, že?

Jsem rada, ze komunikujem. Diky za prani ke stesti. Ackoliv ke stesti je potreba i nestesti Jen nevim, kdes vzal dojem ze mam potrebu o stesti presvedcovat?

Oh, seš prostě studnice životní moudrosti. Vždycky jsem zbožňoval ty naučený fráze. Prozradíš zdroj?

Kde jsem vzal dojem? Budeš se asi divit, ale od tvých vlastních – dříve velmi blízkých – kamarádek, o které jsem ti s láskou pečoval poté, co ses na ně (pro práci a vidinu prince na bílém hřebci) vysrala.

Dovol abych ti vysvětlil proč už si o tebe – kdybys nějakou nešťastnou shodou náhod metamorfovala ve stojánek – ani neopřu kolo.

Nemám rád lidi, který názory měněj podle nálady. Když jednou někomu tvrdim, že je můj chlap a že ho miluju, těžko mu za měsíc budu tvrdit, že je jenom kamarád, abych mu mohla za další měsíc znova tvrdit, jak ho šíleně miluju. Pořád dokola. Kolikrát jsem tohle musel ustát?

Nemám rád lidi, který řikaj, že mě maj rádi a když přijde na lámání chleba, nepostavěj se za mě. Na mysli mi vytanula vzpomínka na tu grilovačku u Druidů na zahrádce. Všechny ženský do jedný se po tý nejvypjatější chvilce vašeho siláckého ženského rozhovoru své drahé polovičky zastaly. Tys dloubala dál. Za odměnu jsem si tě směl potom domu odvléct vožralou, poblitou, ve dvě ráno tě sprchovat, s něhou pečovat o tu trosku co z tebe zbyla a mít o tebe celou noc strach. Kdyby to bylo prvně.

Nemám rád lidi bez vlastního názoru. Potom, co jsem se sblížil s Kačenkou, jsem konečně zjistil odkud se berou všechny tvoje rozumy, názory a styl přemejšlení. Budeš se divit, ale už před léty jsem měl pravdu, když jsem ti říkal, že jí kopíruješ.

Nemám rád lidi, co se mnou chtěj kamarádit pro svůj vlastní prospěch. Kamarádi jsou lidi, co jsou nablízku, dělaj s tebou kraviny, trávěj s tebou čas. Nespustěj z tebe oči, pomáhaj ti, když ti neni fajn. Občas někam zmizej, ale nevykašlou se na tebe. Neřikaj, ze nemaj čas, když ti teče do bot. Jste si přínosný navzájem. Co z tohodle seš ty? Kdes byla vždycky když jsem tě potřeboval? Třeba když mi umřel táta? Nevzpomínám si, že bys byla nablízku. Tehdá’s šoustala s Vasilem? Nebo když jsi v zápalu slepé blbosti odkvačila za Fismenem a pak jsi mi, ty zamilovaná náno, bulela na rameni jak hrozně moc ti ublížil. Chuděro. A víš jak to, kurva drát, ubližovalo mně? A co když jsem byl nasranej na práci? To ti bylo taky jedno, viď? Místo domácí pohody věčný kritiky všeho. Kdo by z tebe nechlastal. Jediný pro tebe důležitý bylo, abych ti napsal soft pro AVE. A kde je mu dneska konec? A kolik to stálo času? A co za to? Místo respektu blbý kecy. Celou dobu vlastně jenom kupa blbejch keců. Jasný, bylo asi fajn bejt se mnou „kamarád“: Když jsi měla depku, pomohl jsem ti. Mindráček? (Jo, třeba tvoje věčný témata jako „velká prdel“ nebo „gigantický“ stydký pysky. Vzpomínáš?) Jistě, vybrečíme se mu na rameni. Seřveme ho. Vylejeme si na něm vztek. Prázdná lednička, protože jsem socka? Není problém, kamarád zařídí. Jo, na počítače se taky mocně nadávalo, viď? Ale Internetu do bytečku se ti zachtělo, že? Hlavně, že lízt po střechách a budovat síť byla kravina. Jenom přeju Pavolovi, aby toho z týhle škatulky s tebou zažil míň než desetinu. Jinak by ti totiž utek’ za jinou.

A víš co mě úplně dožralo? Že jsem byl rok naštvanej na Kačenku zbytečně a jenom kvůli tobě! Pamatuješ tehdá v Piraně? Mylně jsem se domníval, že se Kačenka snaží dělat dohazovače z vlastní vůle. Ty sis o to dokonce sama řekla! A pak jsi mi doma do očí lhala, že ty nic, že ty muzikant!

O tom Silvestru v Paříži už vůbec. To byla vychcanost největší. Doma nic neřekneme. Snad aby na nás něco neprasklo? Na otázku jestli zatloukáme, protože chceme mít možnost se medvěda rychle zbavit, odpovíme že nikoliv! No a čtrnáct dní na to se s ním rozejdeme se slovy, že potřebujeme chlapa, kterej si na nás nebude vylejvat svoje mindráky. Dobře, že se to všechno stalo, nasralo mě to do dnešní podoby. Bez toho bych se s tebou plácal v kolečku asi ještě dlouho.

Víš, děkuju ti za knížku „Čtyři dohody“. Všechny’s je porušila. Stejně tak jsi mě vždycky učila, že kritizujeme-li někoho, mluvíme hlavně o sobě. Asi proto tvoje všeudypřítomná „konstruktivní kritika“. S odstupem času si myslim, že za to nemůžeš. Ty seš prostě jenom sociální idiot.

Ať jsem ti kdy proved’ co jsem proved’, vrátila’s mi to se sakra velkejma úrokama a jsem oproti tobě v zákulisní politice naprostej hovnař. Teď si v klidu žij svůj úžasně pozitivní život plnej nevšedních zážitků a perfektních bezproblémovejch vztahů a už se nikdy neser do mýho. I kdyby ses na Václaváku vysrala Václavovi do helmy a pak v ní dělala stojku, nepromluvim s tebou už ani slovo. Musel bych si sám sebe přestat vážit. A já se narozdíl od tebe mám rád.

upozornění: Pakliže mne ještě jednou jakýmkoli způsobem kontaktuješ, ten tvůj pyskatej mindrák tady zveřejním.

V návalu kreativity jsem zplodil novou rubriku Feedback. Hodlám v ní citovat konverzace s ostatními humanoidy. Inkriminovaná osoba bude upozorněna SMSkou ve tvaru „You’ve been foobared!“. Vydání první souvisí se včerejším proplachováním trubek. Nebyl jsem v tom sám, proplachovali jsme paralelně – odděleni kilometry, spojeni GSM sítí. Podle toho to také dopadlo..

JP: Dobra hlaska, doplnujici filozofii „zaludem napred“: Nejlepsi vyjadrit pohledem horizontalni chtic.
rush: nebude ti vadit kdyz te vykradu? Pokusim se uvest zdroj..
rush: Hm, nechce se mi domu ani nikam jinam. Nic me tam netahne. Kecam, vecere?
JP: Jo, kdyz uz si narazil na tu veceri.. omlouvam se za monotematicnost, ale dalsi muj oblibeny vyrok: „Laska prochazi zaludem.“
rush: Jasne, to hrdlo semotamo porouci zpetny chod..
rush: Hm, nevidel jsem uz ‘k’.. Stane se.. Nicmene zpetny chod platny v obou pripadech..
JP: Nejak nechapu, co si mam predstavit jako „zpetny chod zaludem“ protoze vsechny moznosti, co me napadaj, sou dost bolestivy