foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Kroušivá těžkost Osudu, noc, tma a Zima. Skok. Let a pád: Mokré tříštění vodních kapek. Ponor. Tlak vodního sloupce. Tlak prostředí. Tlak světa. Přetlak uvnitř versus Vztlak. Únavou unavená hlava ponořená pod hladinou. Sluch ohlušující ticho kapalného světa, narušované urputnou snahou bublinek dodrásat se k hladině. Ryk myšlenkotronů, skotačících na parketu myšlenkodromu. Bubly, bubly.. Bublinky..

Exkurz Galerií vzpomínek: barevných, zaprášených, radostných i bolestivých..

„Nech ten kotel na pokoji!“
„Nenechám, mám tam zimu!“
„Ale ‘dyť se tu nedá bejt. Je tu přetopeno. Nemůžu dejchat.“
„Ale já tam mám zimu. Tak si tady stáhni radiátor.“
„Neblbni, ‘dyť je tady přetopeno. Máte tam jak v sauně.“
„O co ti jde? Že budem’ chudý? Já nechci, do prdele, chodit doma ve vaťáku! Kurva, já tady s tebou nebudu.“
Nasrání a bezmoc ze lži. ‘Dyť se tu nedá bejt. Kde domov můj? ¿Dónde está mi casa?

Plech vyklouzl a trash-metalovým řinkotem dopadá na dveře trouby; buchta na něm si vesele poskočí. Z vedlejší místnosti se ozve podrážděné: „Cos to zase rozbil?“
Nebudu. Jinam! Himmel Herr Gott Fagot Donner Wetter Rumcajs Element. Hlavně, že má pořád kašel! To bude asi kvůli tý sauně. Nebo spíš alergie.

„Ty už jedeš do Prahy?“
„Jo.“
„Kdy se vrátíš?“
„Nevim.“
„Ty mě štveš!“
No comment.

„Cejtim se s tebou spokojenej, ale ne šťastnej..“
…
„Víš, chtěla bych to prožívat naplno, ale mám strach.“
„Z čeho?“
„Že najdeš někoho s kým se budeš cítit šťastný a opustíš mě.“
Ach jo. Držet hubu by mi prospělo. Nejistá, neukotvená láska a všudypřítomná bezmoc, že správný slova nikdy nemaj takovou váhu jako ty špatný.

„Miluju tě.“
Láska. Ta opravdová. Bolest, žal. Strach. Ozvěny minulosti.

Pod hladinou zavane cigaretový kouř. Z hluboka jej vdechnu..

„Hele, brácha, uděláš mi blog? Mám pár nápadů.“
„Ok, tak jo. Něco na melnicek.cz, hm?“
„Jo, třeba fender.melnicek.cz.“
Fender píše blog a já ho čtu. Euforie z podobnosti, pochopení. Kotevní ambivalence.

Z Galerie vstříc k Abstrakteu

„Poslední dobou se neumíš vůbec radovat“, slyším kdesi uvnitř. „Jak bych mohl – nic se nedaří! Je mi zima a všechno mě sere!“

Dav vykřikuje: „Chceme milovat a být milováni.“ Filosofové, skrčeni ve svých sudech, pochybují: „Umíme milovat a být milováni?“

Kdosi konejšivě: „To je tradiční zimní guláš! Už máš za sebou třetí porci a teď konečně přijde Jaro.“

„Kotvy dávají našim životům stabilitu a řád. Stejně tak nás ale fixují. Ale chceme opravdu být nekotveni? Ne voda, to chlast je univerzální rozpouštědlo. Osobnosti se vším šodo. Inhibitor intelektu: radostí, strastí, propastných depresí i zbytečných nářků,“ mudruje shrbený fousatý milenec Moudrosti.

Je čas dopít to poslední pivo, srovnat útratu a doma se uložit do dekompresní komory. Stoupání zpět ku hladině bude trvat dlouho a nebude bezbolestné.

motto: Zimo! Táhni v prdel, už tě bylo dost!

brain-storming teamů MaSON & Mělníček.cz
příloha: metodika skupinové zimní terapie

Nemožno odkládati v nekonečno a tak ta chvíle přece přišla. Na následujících řádcích se v pokoře a míru zdravé uleželosti ohlédnu do zpětného zrcátka, zašátrám v paměti a pokusím se o neobjektivní (vpravdě ryze subjektivní) zhodnocení uplynulých 365 dní – tedy ~31536000 proběhnuvších sekund svého života. Převedeno na mikroměřítko, působí tento čas monstrózním dojmem. Všichni však tušíme, jak toto zdání klame a že počet nul útěchu neposkytne (správně tušíte hlubší myšlénku). Jen namátkou: znamená to 730 krát provedenou zubní hygienu (v ideálním případě), +/- 51 kocovin (auu!), při frekvenci 3x týdně též ~122 soulože (v nejideálnějším případě), což při průměrné délce soulože 30min a frekvenci 1 strk/s penisem délky 15cm dává 65,7 ročně nastrkaných kilometrů (příliš mechanické)..

Počátek loňska, jehož předchůdce odplavila láhev růžového vína neznámé značky, kterážto byla vybrána někdejší slepě milovanou polovičkou, počal se v duchu oddychovém, byv mou osobou tráven v Paříži. Chuť (láhve) průměrně uspokojivá (s pradivným ocasem); netušíc pranijakou souvislost ni chystané nástrahy samotného Strůjce. Řečeno slovy bratra otce Cyrila Metoděje: Ano, příznivý vítr. To je to, co si každý z nás ve svém životě přeje. Ale co to je příznivý vítr? A co to je vítr nepříznivý? Často děkujeme osudu, že nás zavál správným směrem, ale pak přijde chvíle prozření a my zjišťujeme, že vítr, který se nám zdál příznivý, byl naopak nepříznivý. (Afrika, Cimrman – pozn. aut.) A tak jsem konečně prozřel a zjistil, že celou dobu močím proti větru. Vztah to byl pro mne jistě přínosný, rozvíjející a obohacující, od jisté chvíle popsatelný dvojicemi ambivalentních přívlastků. Nicméně, jak známo: „vše zlé dobré přináší“ a „co nezabíjí, posiluje“. Quest splněn, poznatky následují.

Být tím, kým jsem a už dávno byl
Zní to jako otřepaná reklamní fráze, však uchycena v ponk richtig souvislostí, nabízí hlubší vprozření. Tak dlouho jsem si nechal do hlavy vtloukat, že mám být (nebo že jsem takový a makový), až se mi kamsi zatoulala definiční tabulka s vlastní osobností a já se začal chovat podivně. Zřejmě vždycky budu mít sklony k ponocování, paření, workoholismu, diktátorství, … A tak: Ber vcelku nebo nech být! V přírodě panuje rovnováha – negativno bývá vyváženo pozitivnem a naopak. Zbývá zvolit jen správné (ne)řesti. Chtěl bych upozornit něžnější polovinu lidstva, že se vychovávat už nenechám. Cítím se celistvějším; vnitří boj z mé hlavy zmizel mávnutím mágova prutu.
Mantra: Nestydím se za to jaký jsem!

Nepodceňovat sílu kořenů
Variace na témata: „Hlavou zeď neprorazíš“ a „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Pokud ti tchýně nevoní a připadá ti „nějaká divná“; nedokážeš-li nalézt společnou řeč, očekávej potíže. Tvůj miláček to v sobě zřejmě zatím umně maskuje.
Mantra: Bedlivě sleduji tchýni!

Stát si za svým a nepodřizovat se
Nesnažit se přerazit nevůli protějšku alpinistickou aktivitou.
Mantra: Pokud jsem odešel (dveřmi|oknem), nevracím se žádným z tělesných otvorů.

Naslouchat intuici a si
Pokud se ohlédnu nazpět, pomyslným prohrabáním pytle s kalendáři a zalistováním zažloutlými anály svého života, musím konstatovat, že jsem si leckdy, narozdíl od vrcholného období zaslepeného tmářství, připadal rozumnější a dospělejší. Partnera třeba dle vlastní osobnosti, životního stylu, cílů, ideálů a snů. Dále je třeba rozeznat, kdy se naše životy nenávratně stávají nekompatibilními.
Mantra: Nezapomínám na sebe!
Doplňující mantra: Odcházím včas!

Potřeboval jsem hodně, moc a moc let na to, abych prohlédl alespoň do té míry, že budu vpuštěn do dalšího levelu. Nicméně odměna za toto pochopení, zdá se prozatím sladkou a chtěnou. Čas ukáže, zda-li se jedná o level následující nebo „skrytějinou“ variaci na ten předchozí. Pevně věřím, že se jedná o krok vpřed!

Co se pracovních témat týče, ulevil jsem si opuštěním HPP (čti: hlavní pracovní poměr – pozn. aut.) Vrátil jsem tam, kde jsem byl: zpět na vlastní nohu. Pozítří tomu bude rok, co se udál můj tolik kýžený a poněkud vypjatý odchod ze zaměstnání. Dále pevně věřím v sebe a své osobní schopnosti. Že síla, inteligence a lenost zvítězí nad „vězením“. Chápu, že tenhle styl práce někomu vyhovuje. Mne svazuje, ničí, zabíjí. Potřebuji volnost, svobodu a možnost volby: komu, proč a za kolik prodávám čas svého života. Vyžaduji prostor pro zkoumání, experimentování, vzdělávání se, koníčky a zahálku. Nenávidím pevnou pracovní dobu! Což se dají věci založené na tvůrčím chtíči, momentálním nápadu, záblesku geniality vynutit? Narvat do klece pevně stanoveném pracovního řádu? NE! Duši mi blaží intelektuální souboj s problémem, střídaný manuální prací, obohacený třeba i rutinní činností. Ke spokojenému bytí potřebuji pestrost. Právě tato změna – dlouho připravovaná a hledající dostatek odhodlání – umožnila dalším věcem stát se skutečností. Nebýt toho, nepoznal bych Irču, s největší pravděpodobností bych prázdniny proseděl v temné kanceláři a osm a více hodin denně civěl do monitoru (ne, že bych to teď někdy také nedělal). Neexistující pracovní doba se projevuje různě: někdy člověk nespí vůbec, jindy spí dlouho; někdy nemá práci, jindy neví kam se dřív vrtnout. Pestrosti dosaženo – to byl cíl. Následky je třeba nést osobně, ale já to tak chtěl.

Moc si držím palce, aby to všechno bylo jen a jen lepší. Aby i rok 2006 mohl jsem chválit jako loňský. I přes všechny jeho nástrahy, pasti, bolesti, strasti. I tak byl plný slasti. Překvapení a dobrodružství.

Milý čtenáři, zasloužíš si lehčí odreagování.

motto: Věř a Víra tvá tě uzdraví!

Ze zastávky Mělník – Pšovka zmizel odpadkový koš! He?
Buldozer kácí topoly – ptáci nemají kde hnízdit. Grr!
Drath nejen do fraktur – už i do hlav a konečníků. Au!
Blíží se daňové přiznání. Sic!
Elita národa – VyVolení – byli vytlačeni na Slovensko. Nop!
Všude samá sleva – kde já na to všechno jenom vezmu. Buu!
Globální oteplování; mezinárodní vztahy – přituhuje. al-Au!

Jsou teroristé už i na Mělníku? Až dojde nafta, buldozery dojezdí, ale budou tehdy ještě ptáci? Budeme se muset také odstěhovat na Slovensko? A co až bude Číňanům Čína malá? Čtvrtá říše? A Jan Tleskač? Koupí letos kolo ve slevě? Bude z Číny?

Do ucha: People (King Crimson – Thrak) – text

motto: Sex, sleep, eat, drink, dream.. That’s winter, hombre!

Zimní život
Ta zatracená zima,
Hltí mysl, tělo. Děs!
Zatracená zima vrací úder,
za jaro, léto, teplý kraj.
Ta zatracená zima,
vítězí..
Je to běs.. Je to běs..

Stručně a výstřižně
Posledních pár dnů jsem strávil v úsporném režimu – v posteli s knihou v ruce. Pohltil mne chytře vystavěný příběh – svět dle Dana Browna v díle Šifra mistra Leonarda. Celkem pěkná detektivka. Místy tahala za vlasy (viditelné infračervené světlo, GPS uvnitř budov apod.), však pro dny fyzicko-duševního útlumu ideální anti-idle materiál.

Solární články již nejsou schopny pokrýt energetické potřeby organismu a tak se zdálo vhodné otestovat efektivitu mechanického měniče. Zdrojem akustického vlnění stali se The Frames s předkapelou Interference v prostorách Divadla Archa. Nebyla to žádná náhoda: pánové Vářa & PaD mne na akci vytrvale upozorňovali. Glen Hansard (leader The Frames) je vsktuku upřímně působící Semtex konzerva. Jejich táhlé – však bez ustání tepající – hudební konstrukce, prostoupené procitěným zpěvem a nadité energií, oblaží duši posluchačů rozličných hudebních přesvědčení. Střídání tichých pasáží s bezmála punkovou neurvalostí působí na sluchový aparát až orgasticky. Verdikt: Hřejivé.

Irča začala konečně pracovat na materiálech k přijímacím zkouškám na FAMU – obor scénáristika. Držme své palce, ať to vyjde!

Minulý týden jsem z návalu syrové energie cracknul StarOS. Ne snad pro peníze či slávu, ale z potřeby intelektuálního vybití, z čiré zvědavosti. A že do toho bazmektu potřebujeme na dálku ládovat naše konfáče. Zatím nevím o nikom, komu by se podobná věc podařila. Hrdě se biji v prsa a volám: rush je guru! Zbývá vymyslet jak rozlámat ten initrd. Čekám na můzi polibek a další nával.

Červ mne zatáhl do velmi jemného klubu Limonádový Joe (Kolalokova limonáda nebyla) na koncert retrospektivního zábavového tělesa (Sladké mámení.., Zapomněla vážení.., Ze zdi na mě tupě zírá..) prazvláštího jména – za škopkem Martin Vajgl. Yeaah! Obdiv největší pro lehkost a vůbec dokonalost bubnobijeckého projevu. Snažil jsem se ze sebe vysoukat myšlenku, která propojovala skryté IT bojovníky s bubeníky, ale PB (Pivní Blokace) byla silnější než-li CPSM (Centrum Pro Snování Myšlenek) – potratil jsem. Na zdi mne zaujal následující citát:

„Lid potřebuje zcela jiné filmy, a ty nelze vyrábět. K tomu je třeba přemýšlet. Anebo nás bavte – ale pak pořádně, bez kýče, bez předstírání, že poskytujete umění. Pobavit je přece samo o sobě dost obtížné! Film budoucnosti bude buď poučovat, či vzrušovat, nebo bavit – jenom by neměl nudit.“
Kurt <?>cholsky v roce 1913
německý spisovatel a publicista

Právě jsem se dozvěděl pravdu o své sexuální konfiguraci; až do chvíle prozření jsem stále neměl jasno. Děkuji Glottisovi za významné indicie při rozkrývání vlastní identity. Hlavu si lámu, co se mi tím snažil sdělit.

motto: „A ještě jim řekni, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.“ – Cimrman, Blaník

Večerní ponor do světa podmanivých, barevných a psychedelických tónů alba Lyckantropen Themes norské formace Ulver. V křesle v ponču z Bolívie, s notebookem na stole, šátrám v paměti, co se událo od poslední myšlenkové ejakulace. Cítím únavu. Tu opravdovou zimní. Tu temnou a těžkou. Prsty se líně plazí po klávesnici. Listopad je náročný měsíc. No vlastně to má své kořeny už v říjnu. Na počátku byl hroutící se server, na konci já – vysátej jako.. no, vysavačem..

Už už to vypadalo, že bude chvíli klid. A chvíli byl. Mohl být suckra delší.. Vyšší instance si mne zjevně oblíbila a se škodolibou radostí mi provádí roztodivnosti právě ve chvílích nejnevhodnějších. Pomneme se, abychom nezapomněli, co onehdá pravil monsieur Glottis I.

Server jsem zakoupil nový – druhý tento rok, celkově třetí – a přesunul na něj řádnou porci zátěže. Poslední týdny byly vůbec ve znamení nových mašinek: Webový a image server pro projekt Libimseti.cz a jako třešnička na dortík ten můj zbrusu nový plechový svalnatý krasavec. První Intel do rodiny. Mám rád AMD pro technologické inovace a invenci; raději než špatně navržené vysokofrekvenční sporáky. Ale změna je život.

Pak nám onemocněla babička. Vypadalo to dost bídně, ale babička je generál, takže se alespoň vylízala z nejhoršího. Vzali jsme si ji i přes její odpor k nám domů. Radikální přestavba bytu: Když jsem se vrátil z Prahy, měl jsem problémy najít ledničku. Mamka bydlí v obýváku a tím je odzvoněno mému občasnému nocování v této místnosti. Zkušebna morfovala v mámin šatník a občasnou ložnici. Ale kapela se tam pořád vejde. V mém pokojíku se zhmotnila hromada kompů – ze šatní skříně. Změna je život.

Minul týden a já se dozvěděl, že máma má nalomenou kost. Klandr & Kolo & Koleno. Tento rok již druhý incident, kde Hauptrollen spielen meine Mutti und das Fahrrad. Začátkem roku vykloubené a teď nalomené. ASHOK by zvolal: Nádhera. Výsledek: Babička zpátky v nemocnici, máma na lůžku. Naštěstí doma. Podávám mikiny, vařím čaje, ředím mošt.. Pořád se něco děje. Babička vždycky říkávala: Alles ist nicht so einfach. Damn, it’s true.

Minulý pátek jsem se opět dopustil začátečnické chyby: Na dvě piva a trochu toho pelyňku jsem si dal tak tři prásky jakéhosi OEM modelu. Plavně jsem se dopravil k domovu; oděvní částice „El Bunda y El Kalhota“ posloužily stejně jako pytlík na čaj – bez nich bych se zcela jistě rozsypal. Takhle zle mi nebylo od poslední začátečnické chyby. Obsah trávicího traktu jsem s hlasitě projevenou nevolí odeslal kanalizačním systémem do čističky odpadních vod. Jsem rád, že jsem to přežil. A proto: xlast XOR huleni!

Žirafa: Nemas fetovat hipizacky sracky,budes po nich jenom vymastenej:-). Mimochodem jsem tam cekal jako curo..Az z toho mam kocku jak prdel,uz nikdy nepiju,jenom pyju

A taky si musím trochu posmutnit nad platební morálkou většiny klientů. Zásluhou (nejen) našich mocipánů není podnikání v ČR žádná prdel. Kreténi.

A v servisním středisku Aceru mi sdělili, že pokud chci reklamovat disk, musím poslat celý notebook. Pošetilci. Tomuhle se říká péče o zákazníka? Doufám, že to spraví nasranej dopis.

Mezi veselejší záležitosti patří jednodenní návštěva Kroměříže s Irčou. Psala přílohu pro LN o projektu „Zdravá města“. Tak jsem se rozhodl, že všechno chvíli počká a jel s ní – nelitoval jsem! Zapomněli jsme si doma fotoaparát, tudíž obrazovou dokumentaci naleznete zde. To město se mi zamlouvalo pro svojí architekturu. Toliko pěkných staveb na jednom místě! Prostorné a majestátné. Krmením labutí a kachniček v zámeckém parčíku: Lahoda pro duši. Rozhodně doporučuji k návštěvě. V autobuse cestou zpátky udělala Irča něco, o čem nesmím mluvit veřejně, protože bych jinak dostal vynadáno jako psovi.

Epilog
Nom, jinak jsem oholenej nahoře i dole, takže vypadám jako 16ti letej pornoherec. Irča si to pochvaluje (dole) a nadává, že to píchá (nahoře). Toho času se snažim natlačit MacOS X pro x86 do svýho Miláška. Jde to ztuha, neboť bootování z DVD je mu cizí. Život je tvrdej. Ke shlédnutí doporučuji film Štěstí. Naopak Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště mi přišel jako slabší odvar Nudy v Brně.

motto: Zima nepřeje velkým myšlenkám.