foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Hledání bydlení v Nantes bylo překvapivě bolestivé. Jeden by od téměř třistatisícového města čekal větší flexibilitu trhu s nemovitostmi, neřku-li v zápádní Evropě.

Naštěstí pro nás má Klárka v Nantes tzv. nantskou spojku Françoise. Co bychom si v prvních dnech bez ní počali neradno domýšlet. Mocně nám pomohla s hledáním našeho prvního obydlí – dvou pokojíčků u od pohledu milé a rovněž drobet švihlé Jackie. (ko)Lokaci jsme tehdy obhlédli a shledali dostačující. Za cenu 350€/m jsme byli ochotni oželet něco z požadovaného soukromí a přijali tento příbytek za svůj. Dalším spoluobyvatelem nám byla Kat – Američanka bořící jeden mýtus za druhým; mě obzvláště rozkoplo, že nekunzumuje čokoládu a zná dvojkovou soustavu!? Už už to vypadalo, že tu i zůstaneme, když tu se u podpisu smlouvy ukázalo, že 350€/m je za jeden pokojíček! Merde! Ne že by do té chvíle bylo naše setrvávání u Jackie bez výhrad (hajzl, co natejká deset minut a hučí jak parní lokomotiva, u hlavy neni žádnej med) – hledali jsme náhradu. Tohle nás ovšem přesvědčilo, že se budeme opravdu stěhovat.

Naše hledání zabralo bez pár dnů měsíc. I viděli jsme různé věci.. Třeba vybydlený holobyt za 400€/m bez poplatků, luxusní byt za 480€/m bez Internetu a parkování a s nutností zaplatit 500€ odměny realitní kanceláři. Taky štosy novin s inzeráty, které někdo objevil před námi. Obsazené koleje. Desítky realitních kanceláří bez nabídky bytů s nábytkem. Propadali jsme beznaději a skepsi..

Nakonec nás zachránila opět Françoise. Nějakým záhadným způsobem se jí podařilo najít malinký byteček celkem v centru za cca 485€/m bez elektriky (na tu jsme teda hodně zvědaví) a Internetu (naštěstí tu byla kabelovka Numericable). Poskládat všechny papíry (pojištění, EDF – místní ČEZ, podepsat smlouvu, přípojka na net) zabralo zhruba týden. Ale jde to! Tenhle pocit je neuvěřitelně.. nepoznanej! Přijedete do cizí země, seženete si místní telefon, bydlení, účet v bance a zajíte to bagetou. Nikdo vám v tom nebrání (teda rozhodně ne víc než průměrnýmu Francouzovi). O tomhle se našim rodičům zdávalo..? Děkujeme, že jste za nás zacinkali!

Bydlíme teď na statku, rodiče též na statku. Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny..

Čas od času se probudíte do dne, na jehož konci nebudete tentýž, kdo se ráno vypotácel z postele. Takovej den mne potkal v sobotu..

V Rennes se každou sobotu se železnou pravidelností konají trhy. A nepřízeň počasí nemůže nikoho zastavit. Neuvěřitelná pastva pro smysly a hlavně žaludek – svátek debužírování. Kdyby i ovoce a zelenina a hromada jinejch dobrot uměla chodit, plazila by se po pultech stánků se stejnou vervou jako hromady živých krabů a jiných mořských breberek.

Když si konečně uvědomíte, že tohle není svátek, tedy něco co by se konalo jednou do roka, nýbrž součást národní kultury, tedy věc stejně samozřejmá jako žrát knedíky, zatmí se vám před očima a pevnina pod nohama se zhoupne. Nadávat se tady dá na ledasco, ale v tomhle ohledu pokorně srážím paty, smekám a hluboce se klaním. Najednou jsem se cítil bezbranný a obnažený vystavený posměšnému davu sžíravých pravd o kvalitě našich potravin – že doma žereme odpadky. A nebylo to jenom trhy.. Prvně mě to dloublo u Françoise doma, jež hojně vaří z polotovarů, k čemuž jsem si z domova přivezl despekt. S prvním soustem mi ale došlo, že mezi běžným francouzským a běžným českým polotovarem je hluboká, ničím nevyplnitelná, propast a tenhle „nešvar“ jsem ji musel rychle a velmi rád odpustit. Vaří totiž tak výborně, že by mě hanba musela fackovat, tvrdil-li bych cokoli jinčího.

Kohosi jsem kdysi slyšel prohlásit, že hlavní rozdíl mezi Francouzi a Angličany je ten, že Angličané žijí proto, aby pracovali, kdežto Francouzi pracují proto, aby žili. Jelikož mám možnost z první ruky porovnat kontinentální snídaní a s tou ostrovní, přijde mi tohle prohlášení neuvěřitelně trefné. Myslím, že to byl Luděk Staněk, kdo k tomu podal dovysvětlení, že ostrovní snídaně vypadá, jak vypadá, aby vás vytáhla z deprimující kocoviny, kterou si nevyhnutelně přivodíte lemtáním teplýho piva celou noc.

To jsem fakt zvědavej, kam budu doma chodit nakupovat..

Moules à la Françoise
1 – 2kg slávek pro dvě osoby (~3 éčka/kg), dva čerstvé bobkové lístky, tymián, dvě cibule, máslo demi-sel (solené), sůl a pepř

Slávky opláchneme, zkontrolujeme a očistíme. V hrnci na másle osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli. Přidáme slávky, osolíme, popepříme. Můžeme zalít cca 2dcl bílého vína, což není podminkou. Hrnec přiklopíme a chvíli počkáme, až se celá krmě ohřeje a začne pářit. Potom slávky promícháme. Tento postup opakujeme cca 5 – 10min. Slávky by měly být otevřené a vypadat jako na obrázku. Konzumujte s bílým vínem, bagetkou namazanou máslem. Boule za ušima si pomažte Francovkou.

Moules

Tahle zpráva mne dnes velmi potěšila. Možná potěší i Vás. Doufejme, že je to pravda. Doufejme, že to zase neskončí v nějakym „ropnym šuplíku“. Doufejme, že jednou budem’ dál.

Electrolysis Breakthrough for Solar Storage

Jsem v šoku, štajf, zcepenělej, zkrátka celkově konsternovanej. Žvýkačky nejsou biodegradovatelné! Stydím se za každou, co jsem kdy flusnul kamsi do keře, trávy, za strom. Grrr, já vůl.. Zdá se však, že řešení existuje. No, v každym případě snažně prosím všechny podobně založené, aby žvýkačky až do stabilizace situace házeli do koše, nikoli okolo sebe. Hlava – popel. Vostuda. Tohle stojí za přečtení. Mimochodem jsem se dozvěděl, proč v Chile říkají žvýkačkám „chicklets„.

Doplul jsem ke břehům nového světadílu! Half-time shuffle! Lahoda.. Let’s fall in love.