foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Mírumilovná píseň pro dnešní slunečný den.. Enjoy!

The Sound Of Everything by Quantic

I heard that danger comes from high above.
We heard the deafening sound of hate and love.
I heard that trouble comes from deep within.
We only heard the sound of everything.
I saw the bright light of the sun.
We saw the many different shapes as one.
I saw the white snow turn to dust.
We saw a different ove of love and trust.

I heard that music came from out of space.
We had it cast upon the human race.
I heard the future from afar.
We heard the past, from a distant star.
I saw the patterns in the sky.
We saw our only chance passing by.
I saw the people change to cope.
We saw a distant space of love and hope.

I felt a feeling from way up there.
We felt vibrations, the basic snare.
I felt the tender touch of the sun.
We felt the many planets spinning round.
I saw the shadows blow and shine.
We saw the silent passing of our time.

I saw the world change to greed.
We rode a boat through heavy seas.

V ulici, kde zrovna bydlíme, vlastně úplně naproti nám, stával ještě před pár dny docela pěkný dům. Demoliční práce začaly rozřezáním plotu flexou a dnes je dům ten tam. Celou ulici zahalil jemný poprašek prachu z demolice. Nikdo se neobtěžoval cokoli komukoli ohlásit. Na fotce to nevypadá až tak děsivě, ale naše vozidlo nyní nevypadá nijak líbivě.

Najdi jeden rozdíl

Žlutý ničitel

Prach jsi a v prach se obrátíš

foobar # cat CHANGELOG

- vyhledání posunuto dolů
- novinky e-mailem (pro lenost in English)
- citáty z thequotes.com

O té prazvláštnosti, která se udála v Mlýnci, jsem se dozvěděl vlastně náhodou od svého kamaráda. Nesleduji televizi, nečtu noviny. Jediným zdrojem informací ohledně společenského dění je pro mne týdeník Reflex a velmi sporadické juknutí na iDnes.cz. Témata, která nám média servítují mne nezajímají. Fascinuje mne svaté právo být „sociálním ignorantem“. Na novinách navíc nemám rád fakt, že aby bylo každý den o čem psát a mezi co umisťovat inzerci, probíhá v nich jakési postupné doiterovávání se k „pravdě“ (ironizováno záměrně). K televizi škoda slov. To by ale bylo z pohádky do pohádky..

Czech-Tek se mi už dávno zafixoval coby party s drobtem ilegality uvnitř. Nápad, oznámit místo konání teprva krátký čas před vypuknutím akce, mi přijde geniální a vzrušující zároveň. No, ono to vlastně ani jinak nejde, je-li pořádán tím osobitě živelným stylem: „musíme tam bejt dřív než fízlové“. Rozumím argumentům „technařů“ (jaká to šílená nálepka, což?), že chtějí prostor pro svoji „nezávislou“ sub-kulturu. Rozumím rozhořčení „dospělých“, že je třeba ctít zákony a není možné se jen tak sebrat, zabrat, uspořádat, hlučet, zmastit se, (uklidit) a odjet. Spoustě z nich by se navíc asi ulevilo, kdyby to alespoň mělo oficiálního organizátora. Nejnepochopitelnější pro ně totiž musí být fakt, že si to celé už dlouhé roky žije svým nezávisle sub-kulturním životem. Že by strach? Není komu nadávat a koho tahat po soudech? Připomíná mi to peer-to-peer sítě pro sdílení „čehokoli“ na Internetu. Nezastavitelné, nezničitelné, žijící a i po „pocuchání“ nadále životaschopné..

Je pravda, že rozhánět dav slzným plynem je metoda vpravdě účinná. Není se však čemu divit, když učastníky nasere. Ti pak vezmou klacek a jdou se bránit nebo prostě jenom hájit svůj názor. Že by zcela obyčejná a normální lidská reakce? V dnešní době, kdy není příliš mnoho cest jak „utavit“ přirozenou agresivitu, máme melu raz-dva. A ten dav okolo.. To ten nás povzbuzuje k věcem, kterých samostatně nejsme schopni.. Podotýkám, že „technaři“ mi nejsou o nic sympatičtější než příslušníci policie. Za nikoho, z těch co znám, bych nevstrčil úd do ohně, že zrovinka on nedržel v ruce klacek nebo kámen. Se spolužáky, co po střední rozšířili řady policie, jsem na tom podobně. S tím podstatným rozdílem, že je nevyzbrojila příroda, nýbrž MVČR..

Ve zkratce: Myslím, že policie by něměla jen tak mlátit lidi. Nemůže se pak divit, že jí nikdo nemá rád. „Technaři“ si na druhou stranu nemuseli vybudovat svoji image na bázi „kašleme na vás – teď se bavíme my“. Z přístupu obou stran těžko vzejde respekt jednoho ke druhému a těch ostatních k nim. Hudební festivaly mám rád a sám je s vervou navštěvuji. Bordel je na nich k vidění taktéž a lidi se tam chovaj jako prasata zrovna tak. O drogách nemluvě. Rozdíl je, že plácek na konání je vždy řádně pronajat a akce mívá delší tradici na jednom místě, tudíž si místní už ani nestěžují. Desetitisíce lidí navíc příjemně oživí ekonomiku těchto (většinou menších) měst a tak domorodci mají ještě o jeden důvod k remcání méně. Jenže takhle Czech-Tek dělat nemožno, neboť by ztratil na svou pracně budovanou image. Nejezdí tam lidé hlavně kvůli tomu, že se každý rok něco semele a je to v podstatě regulérní adrenalinový sport? A právě kvůli této auře vzrušující ilegality a drog s tím má nejspíš veřejnost každoročně problém. Více infa třeba zde a zde – těžko vědět komu věřit; nabito emocemi a účelovou lží. Nejlépe být příště „u toho“.

Fakt je, že po tomhle ročníku se něco změní. Buďto naše legislativa – po vzoru ostatních zemí – nebo společenský názor na tyhle letní party. Co je tak asi pravděpodobnější? Ještěže nikdo nepřikvačil vodními děly rozehnat LhotkaFest, kde jsme dneska s klukama hráli.

Hah, chlapci z kapely mi neustále otloukají o hlavu, že mám zkusit psát texty pro naše hudební těleso. Pravda, za škopkem člověk v potu tváře nějakou tu roštěnou sem tam přiláká, ale co je to proti přímé promluvě k publiku? To budou, pánové, žně! Nutno poznamenat, že tlakařem největším tohoto hnutí mysli je pan W: Vářa Veliký. Mimochodem toho času štastně zadán, milé mlsné dámy.

Inu, definujme pravidla a dejme se do práce! Po počáteční kapelní domluvě jest peru textařově zapovězeno téma láska. Pravda, ženy jsou vhodný materiál, ale budeme na ně hledět z úhlů kolmých! Sic jsem za mladých zamilovaných let stvořil něco málo romantických rýmů na témata „utekla mi za jiným, já pláču“, „proč já jsem tak opuštěný“, „miloval bych, bylo-li by koho“, … Však tak dlouho je bedlivě schraňoval v šuplíku – čti adresáři, až smrtka s digitální hadro-kosou odnesla tyto prvopočátky do křemíkového nebe. Naštěstí.. Ok, tak dál: Formu ponecháme volnou, přizpůsobíme ji posléze dle reakcí publika. To je však dnes zvyklé přijmout lecjaký chlív, tudíž neočekávám pera drhel. Show no mercy!

Má milá rozmilá,
kde ses včera opila,
kde ses tak zřídila,
soví život, noční toulky,
mám o tebe strach.

Posluchač se teď mylně domnívá, že zvolna rozvíjející se děj bude o notně rozkalené a případně nevěrné ženě. Kdepak.

Hlavo má, zduněná!
Kraul, prsa, znak,
asi je to tak,
co tvoje touhy,
všude’s mi tu nablila.

Můžeme poskytnout prostor procítěnému recitativu nebo prostě jen další sloce.

Mlha houstne, břeh se ztrácí,
neplavci tonou, není to vodou.
Zlomená srdce špatně plavou,
nech to, hochu, projít hlavou!
Smysl mizí, co s tou krizí?

Mravokárný refrén

Kam jdeš, co děláš,
proč tím darem tolik mrháš?
Kde je břeh, kde je cíl,
hlavo má, kalivá?
…

Nakonec docela podařená hymna alkoholiků se zlomeným srcem, ne? Ok, příště si z toho už třeba nebudu dělat legraci.. Možná to začně nějak takhle.. Ale to je dočista jiná pohádka..

Sesmilnila’s, to je špína,
Bože dej, ať tě polkne hlína,
…

Pomůcky: Kofola, Rammstein, soví život, noční toulky, střízlivé pero, hec

motto: Wir haben Angst und sind allein, Gott weiss ich will kein Engel sein. Let me see you stripped!