foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Dostal jsem dnes ICQ Pašáků, že je ani nevyskládám do vitrínky. Moc a moc děkuji všem, kteří nalézají čas a chuť na přečtení. Že jim to přináší rozptýlení nebo dokonce i radost! Děkuji všem, kteří mne v tomto konání podporují! Jsem Vám vděčen za ohlas i milé slovo. Vězte, že mne toto plní zvláštním pocitem smysluplnosti. Je to činnost věru naplňující a nezbývá než doufat, že nám to vydrží a že Vás, milé čtenářstvo, ničím nenaseru.

motto: Finding rush

Osmělil jsem se dnes natolik (Velkopopovický Kozel 10°; cca 8ks), že Vám budu vyprávět o svém pojetí dnešního lidského světa.. Pracovně jsem tomu dal název: Lov na mamuta®.

Kdysi v dávných dobách fungovalo liststvo tak – alespoň v této podobě nám to bylo sunuto do hlav učitelkami dějepisu; já osobně jsa příliš mlád než abych to zažil na vlastní koži – že Člověk dlouho polehával a když dostal hlad, investoval nemalé úsilí do zbudování mamuto-pasti. Doufal, že do ní uloví statného a řádně zmasilého jedince, kterého nato bez skrupulí jal se sežerati a nic mu nechybělo. Poté, co se zasytil, oddával se zaslouženému odpočinku. Ano, jistá paralela s naším dnešním životem tu je, ale zároveň cítíte správně, že veškeré souvislosti s dnešním fungováním věcí přesně v tomto okamžiku končí.

Mým názorem jest, že „moderní“ Homo Sapiens se vydává na lov mamuta až příliš často. Chtělo by se vykřiknout: On a daily basis! Neodpočíváme, každodenním bojem o peníze (mamuta) sami sebe vyčerpáváme, soutěžíme o to, kdo víc a kdo dřív. Kdo „urve“ více zákazníků? Kdo zvítězí v „konkurenčním boji“? Kdo více vydělá? Co vlastně skutečně potřebujeme? Má to smysl? Nemá.

Kolikrát jste v poslední době usínali pod nebem plným hvězd? Kolikrát jste ráno namísto vlaku, tramvaje, autobusu či metra slyšeli ptactvo pět? Kolikrát jste se kdy v poslední době cítili součástí přírody a ne umělého světa naší civilizace? Kolikrát já v posledním týdnu odbyl někoho otřepanou frází: „Promiň, na tohle teď nemám čas.. Moc práce..“

Mám pocit, že s dnešním tempem nám to nemůže dlouho vydržet. Kdo vyhraje? Touha po hmotných statcích nebo naše tisícileté kořeny? Příroda jest všemocná čarodějka.. Buďto sami sebe svým spěcho-stresem zahubíme, nebo se přizpůsobíme: Homo Extremus Discofilus Amfetaminus Rapidus?

motto: rush@earth.universe / # halt

Dnes jsem si v našem radničním listě přečetl o oslavách 60. výročí konce 2. světové války a souvisejícím odměnováním válečných veteránů v naší rodné vísce. Nemám absolutně nic proti válečným hrdinům – bojovníkům za svobodu; bez nich bychom dozajista žili v jiném světě a snad ani nemá cenu příliš polemizovat jak moc by tento svět vypadal jinak. Nechci aby tento příspěvek vyzněl jako navážení se nebo zneuctívání kořenů naší dnešní svobody.

Jen mne napadlo zda-li si někdo vzpomene na nás – průkopníky digitální, informační a komunikační svobody u nás v ČR? Budovatele komunitních sítí, vývojáře open-source projektů a ostatní hrdiny moderní křemíkovo-elektronové doby. Bude nás někdo oslavovat za x desítek let stejně jako my dnes vzpomeneme na válečné veterány a oživíme zaprášené vzpomínky na válečné hrůzy? Vzpomene někdo na neohrožený zápas se Žlutým drakem a jemu podobnými utlačovateli? Nebo naše díla – vzhledem ke svému více či méně nehmotnému charakteru – upadnou v zapomnění?

motto: Fightin’ for peace is like fuckin’ for virginity..