Posts Tagged ‘auto’
Je suis en colère
Včera se hoši z místního autoservisu Peugeot – máme ho hned před okny – rozhodli, že se jim nelíbí naše auto před jejich provozovnou (ničemu nepřekáželo a běžně tam aut bývá plný chodník). Inu, jali se ho tedy přesunout, což provedli, ču*áci, s takovou jemností, že při tom promáčkli kufr a pravý přední blatník. Škoda slov. Jsem zvědav, co nám na to řekne policie.
Pak přijdu domů, koukám na podlahu a krve by se ve mně nedořezal. Židle, na které tu týden sedím, má zespodu dva hřebíky, což logicky neprospělo parketám. Pan domácí bude mít radost a jsem zvědav, co na to řekne. Pořád má naši zálohu ve výši dvou měsíčních nájmů..
Smějte se, dokud to jde!
Demolice
V ulici, kde zrovna bydlíme, vlastně úplně naproti nám, stával ještě před pár dny docela pěkný dům. Demoliční práce začaly rozřezáním plotu flexou a dnes je dům ten tam. Celou ulici zahalil jemný poprašek prachu z demolice. Nikdo se neobtěžoval cokoli komukoli ohlásit. Na fotce to nevypadá až tak děsivě, ale naše vozidlo nyní nevypadá nijak líbivě.
Najdi jeden rozdíl
Žlutý ničitel
Prach jsi a v prach se obrátíš
Pravidla mo^H^H silničního provozu po francouzsku
Nejsem pravda řidičem nijak dlouho, ale za úplného zelenáče se taktéž nepovažuji. První hodiny na francouzských komunikacích mi ale daly řádně zabrat. Proč?
Předně kvůli faktu, že opravdový Francouz přes den nesvítí. A to ani v případě, že je hustá mlha. Nepočítám-li těch pár zženštilých, co svítí jako my zřejmě po celý rok, chce to hodně mrkve.
Při předjíždění na dálnici o změně směru jízdy informuje pouze příkladně disciplinovaný řidič. Takových je ve Francii opravdu jenom hrstka a podezřívám je, že se přiženili, či přivdaly ze sousedního Německa. Všichni ostatní blikají doleva obvykle celou dobu pobytu v levém pruhu, aby pak bez upozornění zmizeli v tom pravém.
U nás často nadávám nad bezuzdým plýtváním dopravním značením. Tady se na dálnici dozvíte, že jste na hlavní. Wow, ok..! Nezřídka se totéž dozvíte za křižovatkou. Heh..? Opravdový Francouz zřejmě na neznačených křižovatkách ctí ideály francouzské revoluce: rovnost, svornost, bratrství.
No a konečně na samostatný odstavec vydá tématika místních kruhových objezdů (rond-point). Tyto je možné rozdělit do dvou velikostních kategorií: menší a větší. Větší fungují jako u nás s tím rozdílem, že mají obvykle dva pruhy, tudíž je velmi slušné najet do vnitřího pruhu, nevyjíždíte-li ihned na pravoležícím výjezdu. Pochopitelné, takhle tomu všichni rozumíme.
Přes tyhle větší se člověk probojuje do města a tam to začne.. První malej je problém nepřehlídnout, neboť je proveden jakožto bílý asfaltový pupík uprostřed silnice, který bývá označen dopravní značkou. Ok, zastavíte před hranici kruhového objezdu. Auta po něm proudí a plynou.. a jako na potvoru pro výjezd nalevo od vás nikdo nebliká, takže stojíte a stojíte a snažíte se pochopit klíč, dle kterého tenhle mikrosvět pracuje. Nakonec se naskytne volná chvíle, vyrazíte a za cca 200m se situace opakuje: nepřehlédnout, nenabourat, nezdržovat. Nechápete tu drzost s jakou dvě auta před vámi profrčela kruháčem bez zamrkání a bez uzardění. Hergot, musí existovat způsob jak vědět, že nenabouráme. Někteří navíc anarchisticky blikají doleva. WTF..?
Nebudu napínat. Neprokoukli jsme to. Až místní paní nám vysvětlila, že by se mělo mrkat dle následujícího algoritmu.
- pokud jedete rovně, neblikáte
- pokud odbočujete na první výjez, blikáte rovnou doprava
- pokud jedete kamkoli jinam, blikáte před vjezdem a celou dobu doleva; při odbočení blikáte doprava
Pravdou je, že tohle dodržuje o něco málo více řidičů, než-li jen a pouze přiženění, či přivdané. Nicméně celková volnost a benevolence vysvětluje poněkud vyšší počet porůznu pomuchlaných vozidel, pohybujících se po francouzských komunikacích. Viva la France!