foobar.cz: Where there’s foo, there’s fire

Včera se hoši z místního autoservisu Peugeot – máme ho hned před okny – rozhodli, že se jim nelíbí naše auto před jejich provozovnou (ničemu nepřekáželo a běžně tam aut bývá plný chodník). Inu, jali se ho tedy přesunout, což provedli, ču*áci, s takovou jemností, že při tom promáčkli kufr a pravý přední blatník. Škoda slov. Jsem zvědav, co nám na to řekne policie.

Pak přijdu domů, koukám na podlahu a krve by se ve mně nedořezal. Židle, na které tu týden sedím, má zespodu dva hřebíky, což logicky neprospělo parketám. Pan domácí bude mít radost a jsem zvědav, co na to řekne. Pořád má naši zálohu ve výši dvou měsíčních nájmů..

Smějte se, dokud to jde!

Hledání bydlení v Nantes bylo překvapivě bolestivé. Jeden by od téměř třistatisícového města čekal větší flexibilitu trhu s nemovitostmi, neřku-li v zápádní Evropě.

Naštěstí pro nás má Klárka v Nantes tzv. nantskou spojku Françoise. Co bychom si v prvních dnech bez ní počali neradno domýšlet. Mocně nám pomohla s hledáním našeho prvního obydlí – dvou pokojíčků u od pohledu milé a rovněž drobet švihlé Jackie. (ko)Lokaci jsme tehdy obhlédli a shledali dostačující. Za cenu 350€/m jsme byli ochotni oželet něco z požadovaného soukromí a přijali tento příbytek za svůj. Dalším spoluobyvatelem nám byla Kat – Američanka bořící jeden mýtus za druhým; mě obzvláště rozkoplo, že nekunzumuje čokoládu a zná dvojkovou soustavu!? Už už to vypadalo, že tu i zůstaneme, když tu se u podpisu smlouvy ukázalo, že 350€/m je za jeden pokojíček! Merde! Ne že by do té chvíle bylo naše setrvávání u Jackie bez výhrad (hajzl, co natejká deset minut a hučí jak parní lokomotiva, u hlavy neni žádnej med) – hledali jsme náhradu. Tohle nás ovšem přesvědčilo, že se budeme opravdu stěhovat.

Naše hledání zabralo bez pár dnů měsíc. I viděli jsme různé věci.. Třeba vybydlený holobyt za 400€/m bez poplatků, luxusní byt za 480€/m bez Internetu a parkování a s nutností zaplatit 500€ odměny realitní kanceláři. Taky štosy novin s inzeráty, které někdo objevil před námi. Obsazené koleje. Desítky realitních kanceláří bez nabídky bytů s nábytkem. Propadali jsme beznaději a skepsi..

Nakonec nás zachránila opět Françoise. Nějakým záhadným způsobem se jí podařilo najít malinký byteček celkem v centru za cca 485€/m bez elektriky (na tu jsme teda hodně zvědaví) a Internetu (naštěstí tu byla kabelovka Numericable). Poskládat všechny papíry (pojištění, EDF – místní ČEZ, podepsat smlouvu, přípojka na net) zabralo zhruba týden. Ale jde to! Tenhle pocit je neuvěřitelně.. nepoznanej! Přijedete do cizí země, seženete si místní telefon, bydlení, účet v bance a zajíte to bagetou. Nikdo vám v tom nebrání (teda rozhodně ne víc než průměrnýmu Francouzovi). O tomhle se našim rodičům zdávalo..? Děkujeme, že jste za nás zacinkali!

Bydlíme teď na statku, rodiče též na statku. Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny..

V ulici, kde zrovna bydlíme, vlastně úplně naproti nám, stával ještě před pár dny docela pěkný dům. Demoliční práce začaly rozřezáním plotu flexou a dnes je dům ten tam. Celou ulici zahalil jemný poprašek prachu z demolice. Nikdo se neobtěžoval cokoli komukoli ohlásit. Na fotce to nevypadá až tak děsivě, ale naše vozidlo nyní nevypadá nijak líbivě.

Najdi jeden rozdíl

Žlutý ničitel

Prach jsi a v prach se obrátíš

Čas od času se probudíte do dne, na jehož konci nebudete tentýž, kdo se ráno vypotácel z postele. Takovej den mne potkal v sobotu..

V Rennes se každou sobotu se železnou pravidelností konají trhy. A nepřízeň počasí nemůže nikoho zastavit. Neuvěřitelná pastva pro smysly a hlavně žaludek – svátek debužírování. Kdyby i ovoce a zelenina a hromada jinejch dobrot uměla chodit, plazila by se po pultech stánků se stejnou vervou jako hromady živých krabů a jiných mořských breberek.

Když si konečně uvědomíte, že tohle není svátek, tedy něco co by se konalo jednou do roka, nýbrž součást národní kultury, tedy věc stejně samozřejmá jako žrát knedíky, zatmí se vám před očima a pevnina pod nohama se zhoupne. Nadávat se tady dá na ledasco, ale v tomhle ohledu pokorně srážím paty, smekám a hluboce se klaním. Najednou jsem se cítil bezbranný a obnažený vystavený posměšnému davu sžíravých pravd o kvalitě našich potravin – že doma žereme odpadky. A nebylo to jenom trhy.. Prvně mě to dloublo u Françoise doma, jež hojně vaří z polotovarů, k čemuž jsem si z domova přivezl despekt. S prvním soustem mi ale došlo, že mezi běžným francouzským a běžným českým polotovarem je hluboká, ničím nevyplnitelná, propast a tenhle „nešvar“ jsem ji musel rychle a velmi rád odpustit. Vaří totiž tak výborně, že by mě hanba musela fackovat, tvrdil-li bych cokoli jinčího.

Kohosi jsem kdysi slyšel prohlásit, že hlavní rozdíl mezi Francouzi a Angličany je ten, že Angličané žijí proto, aby pracovali, kdežto Francouzi pracují proto, aby žili. Jelikož mám možnost z první ruky porovnat kontinentální snídaní a s tou ostrovní, přijde mi tohle prohlášení neuvěřitelně trefné. Myslím, že to byl Luděk Staněk, kdo k tomu podal dovysvětlení, že ostrovní snídaně vypadá, jak vypadá, aby vás vytáhla z deprimující kocoviny, kterou si nevyhnutelně přivodíte lemtáním teplýho piva celou noc.

To jsem fakt zvědavej, kam budu doma chodit nakupovat..

Moules à la Françoise
1 – 2kg slávek pro dvě osoby (~3 éčka/kg), dva čerstvé bobkové lístky, tymián, dvě cibule, máslo demi-sel (solené), sůl a pepř

Slávky opláchneme, zkontrolujeme a očistíme. V hrnci na másle osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli. Přidáme slávky, osolíme, popepříme. Můžeme zalít cca 2dcl bílého vína, což není podminkou. Hrnec přiklopíme a chvíli počkáme, až se celá krmě ohřeje a začne pářit. Potom slávky promícháme. Tento postup opakujeme cca 5 – 10min. Slávky by měly být otevřené a vypadat jako na obrázku. Konzumujte s bílým vínem, bagetkou namazanou máslem. Boule za ušima si pomažte Francovkou.

Moules

Protože jsem díky práci, kterou dělám, celkem odkázanej na Internet, jal jsem se omrknout zdejší mobilní situaci. I tu mě polil studený pot, neboť jsem se domníval, že platit podle délky připojení vyšlo z módy po smrti dial-upu. Zdejší velcí hráči Orange.fr a SFR razí ale tuhle strategii hlava-nehlava i nadále..

Například hodina připojení bez smlouvy vyjde u Orange.fr na krásných 8 éček. Nekup to! Do oka mi tedy zprvu padnul Bouygues Telecom s variantou pseudo-předplaceného připojení, které se chová tak, že za prvních 10MB zaplatíte 2€, po překročení této hranice to máte za 8€ až do půlnoci. Levný to není, ale na SSH a nouzový opravy to naprosto vyhovuje. To v Německu jsem si pořídil SIMku Fonic.de a aktivoval speciální internetový tarif s platbou 2,5€/den, což je celkem použitelný i pro častější použití. Francie, kde vázneš?

Hledal jsem dál a na jakémsi fóru našel, že se dá aktivovat tarif Internet Max na předplacené kartě Orange Mobicarte. Výměnou za velmi přijatelných 9€ měsíčně získáte až 500MB/měs pro webový provoz a 10MB pro poštu (POP3/IMAP/SMTP). Porty pro VoIP jsou zavřený, ale OpenVPN jela, takže.. Jedinej problém byl aktivovat tenhle tarif. To byla fakt extra-fuška..

Na prodejně mi maník zarytě tvrdil, že to nejde, tak jsem ho přesvědčil úryvkem z diskuse. Ok, SIMku mi prodali a aktivovali a že si to prej musim zapnout sám. K aktivaci SIMky je potřeba adresa bydliště. Adresu jsme dali platnou, ale nijak ji neověřovali, což je na pováženou vzhledem k tomu, že se tu všude dokazuje adresa bydliště na základě faktury za vodu, elekřinu, telefon.

Nejprve jsem se tedy pokoušel aktivovat službu Internet Max sám. Na fórech psali, že to trvá až 48hod a že zmizí oněch 9€ z kreditu. Nedělo se vůbec nic, žádné potvrzení. SIM toolkit střídavě vypisoval, že je to služba jenom pro iPhone a že to nejde. Druhý den jsem netrpělivě zastrčil kartu do notebooku a připojil se. Super, chodí! Najednou koukám, že se nezobrazují obrázky. Celkové přenosy cca 1MB a že prý nedostatek kreditu (bylo tam 20€). Za ten JEDEN megabajt jsem zaplatil 17€! WTF!

Nakonec mi pomohla slečna na jiné pobočce, kterou jsem rovněž musel přesvědčit, že Internet Max spolu s Mobicarte opravdu funguje. Ta zavolala na jakousi tajemnou infolinku a po tomto zázračném telefonátu to, zdá se, začalo chodit. Už raději nejásám. Celý příběh měl totiž o něco málo dějových linií navíc.

Rád bych zkusil i připojení od Bouygues Telecom. Uvidíme, co veselého se přihodí tam. Na jedné pobočce mi po půlhodinovém povídání si sdělili, že potřebuji francouzský účet. Právě včas. Udělat mi to o pět minut později, už bych ho praštil. Na druhé, kde jsem si to byl po minulých zkušenostech raději ověřit, mi pro změnu nutili jejich USB modem, bez kterého to údajně nepůjde.

Nemluvě o situaci s předplacenkami, která je tu velmi odlišná od té naší. U nás koupíte kartu s kreditem za 250Kč, provolat můžete 250Kč, kartu aktivujete bez adresy a další kredit nemusíte minimálně půl roku pořizovat. Tady dáte jenom za SIMku tak 15 éček (vyjímka je Bouygues Telecom, kde Carte stojí 1€) a kredit za 10 éček obvykle platí maximálně 14 dní! Vítězem GSM klání na volání se stal Carrefour, kde jsme koupili SIMku Klárce, protože 8€ vydrží měsíc.